Réžia:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrajú:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (viac)Obsahy(1)
Predseda najsilnejšej politickej strany Enrico Olivieri je na pokraji krízy - preferencie strany stále klesajú a voľby sa nezadržateľne blížia. Keď jednej noci nevysvetliteľne zmizne a začínajú sa šíriť najrôznejšie fámy, v hlave šedej eminencie Andreu Bottiniho sa zrodí odvážny plán podsunúť verejnosti Enricovo dvojča. Dôvtipný filozof je však pravým opakom svojho brata a aj to je zrejme jedným z dôvodov, prečo začínajú preferencie strany opäť rásť. (STV)
(viac)Recenzie (74)
Pro mě určitě nejlepší karlovarský film, který jsem loni viděla. A nejveselejší. :-))) ()
Taková nemastná neslaná Itálie. Dráma vlastně žádné a komedie ....nějak si nedokážu vybavit, jestli jsem se aspoň u jedné scény zasmál. ()
Celou dobu jsem přemýšlel, co by z týhle jednoduchý zápletky vytlačili v Halivúdu. Naštěstí se Robeerto Andó nenechal vtáhnout do lákavýho světa poučování a taškařic. Vznikla tak zábavná a zároveň rafinovaná (především v textexh) hříčka o záměně identity, o věc důležitých a nedůležitých a o tom, jak by to bylo fajn, kdyby politici nemleli prázdný fráze, ale padlay z nich promyšlený souvětí. ()
Zoberte blazna, zamente ho za lubovolneho politika a este mu budu aj tlieskat. Vsak co moze byt lepsia skola politologie, ako byt zavrety par rokov v blazninci. Velka kajsmentkerovina! ()
Pre mňa to bola poctivá talianska (európska) filmárčina, so všetkým čo k tomu patrí. Scenár nie až tak originálny, čo však pri hereckých výkonoch, z ktorých bol najvýraznejším Toni Servillo so svojou dvojrolou, to však vôbec neprekážalo. Film mal príjemné tempo a niesol sa v takej celkovo príjemnej atmosfére. Myšlienka na záver (silný moment): Scéna, ktorá mi utkvela v pamäti najviac, je jednoznačne Giovanniho príhovor talianskemu ľudu. Ten bol pre mňa zážitkom najmä kvôli Servillovmu herectvu, ktorý dokázal neskĺznuť do patetizmu, a zhliadol som ho niekoľko krát. Tejto scénke môže konkurovať azda len oduševnený príhovor Nathana so záveru prvej série Misfits. ("You´re wearing cardigans!") ()
Vzletný stejně jako prázdný slogan Ať žije svoboda, Viva la libertà, nemá ve stejnojmenném příběhu žádný odraz. V něm jen notně opotřebovaného a vyhaslého předsedu jedné italské politické strany nahradí nový, energický, usměvavý, srozumitelný chlapík, který o funkci nemusí bojovat, prostě mu jednoho večera jako zralá hruška sama spadne do klína. Popularita strany i nového veselého předsedy letí vzhůru a starý zmatený předseda zašitý u bývalé ženy ve Francii o tom ani neví. To ale mají příslušní italští voliči štěstí. Pravil s přispěním Angelo Pasquiniho režírující scenárista a autor knižní předlohy Roberto Andò. A neitalští voliči a dosud neobjevení lídři zanedbaných politických stran tiše závidí. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin ()
Reklama