Réžia:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrajú:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (viac)Obsahy(1)
Predseda najsilnejšej politickej strany Enrico Olivieri je na pokraji krízy - preferencie strany stále klesajú a voľby sa nezadržateľne blížia. Keď jednej noci nevysvetliteľne zmizne a začínajú sa šíriť najrôznejšie fámy, v hlave šedej eminencie Andreu Bottiniho sa zrodí odvážny plán podsunúť verejnosti Enricovo dvojča. Dôvtipný filozof je však pravým opakom svojho brata a aj to je zrejme jedným z dôvodov, prečo začínajú preferencie strany opäť rásť. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (74)
Další jakoby lehce poetický, ale zároveň odlehčený italský film, ve kterém jasně vévodí Servillo, kterého si nyní můžeme dopřát i ve dvojroli. Je však otázka, v čem si ho vlastně dopřáváme? V politickém dramatu na nože? V boji o psychické zdraví? A nebo jenom taková ta klasická italská seance zachycující momenty italského života? Kdo ví? Já to bohužel přímo nezjistil. Což je škoda. Film byl pro mě naladěný na velice správnou vlnu a stačilo málo, aby mě nějak dorazil do skvělých pozic, aby se mi definitivně líbil. Asi hrálo i roli, že i když se druhý bratr jevil jako čerstvý vánek novoty k lepšímu, tak by člověk čekal i nějakou větší upřímnost nebo i ironičnost. Ta nepřišla. A to byl takový ortel smrti. ()
Za tu dobu, co si tady vypisuju pocity, už jsem viděl celou řadu italských filmů. Komedie, dramata, mafiánské přestřelky, ale i klasické lidské příběhy z Apeninského poloostrova. Italové mají co nabídnout, ale mám pocit, že oni se tak nějak nechtějí otevřít Evropě a spíš si ty filmy natáčí pro sebe. Je to ale jenom můj pocit, Ať žije svoboda je totiž s dobrým námětem, ale s průběhem, který mi kolikrát přijde neuvěřitelně obyčejnej. Toni Servillo je třeba poctivej herec a jeho dvojrole tady nemá chybu. Pořád si ale říkám, že by se z ní dalo vymáčknout víc. Stejně tak z filmu a stejně tak i z celé řady jiných filmů, co jsem z Itálie viděl. ()
Pan režisér umí točit a umí si i vybrat herce. Ano, příběh sám o sobě není ničím objevným a nedávno jsem viděla Diktátora, který je pochopitelně žánrově z jiného soudku, ale obsahově už nikoliv. Promítání slušeno velké plátno Velkého sálu hotelu Terminal, které dílu dodalo patřičnou důstojnost a přidanou hodnotu. ()
Dejte mi nůž a já si podříznu hrdlo! IO AMO I FILM ITALIANI, MA tohle je stračka par excellence! Tvůrcům nestačilo udělat nestabilní a nudný snímek - do snímku zároveň zakomponovali pasáž o natáčení filmu a ta je rovněž nudná a jalová jako Agáta Hanychová ve V.I.P. PROSTŘENO!.Dublovaný útok na CNS měl být tlumen šukajícími shoty, AVŠAK já ve své prostoduchosti byl úplně paralyzován, nýbrž jsem nevěděl, kdo je GOOD BOY (Stark) a kdo BAD BOY (Ti z Casterly Rock). Inu posuďte: Jedno dvojče (60 let) prchá do země šampaňského, kde jebe komparzistku a bejvalku (u ní doma, manžel koukal v obýváku na IL CALCIO DI FAMOSO). Druhé dvojče (60 let) jebe manželku svého dvojčete u jeho dvojčete doma. Ale pokud volíte SOBOTKOVO SOCANY, tak budete excited! 25% ()
Kvalitny taliansky film, ktory konecne netrpi povestnou talianskou amerikanofiliou - fakt, ked pozerate filmy Fulciho alebo BS/TH, vacsina, ak nie vsetky sa odohravaju v USA. Tento je zsadeny do Italie, a to je mne sympaticke. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, tempo hlavne v strede trochu uvolni a u divaka sa dostavi nuda. To je ale vec tolerancie. kazdopadne Toni Servillo film taha, exteriery vyborne, kulisy su tiez na urovni. Pribeh sa da zniest, ale daju sa najst aj lepsie. Len tak na okraj situacie Cinema Italiano : roku 2005 dal taliansky stat na rozvoj domacej kinematogarfie cca 240 milionov, euro, roku 2013 len .... 80 milionov, coz je jedna tretina. Jak to povedal reziser Ferdinando Baldi, este kym zil : italska kinematografia je mrtva, uz len usporiadat pohreb. Je mi to luto, mam rad Italiu, od Imperia Romana, cez stredovek az po ich filmy. 74 % ()
Reklama