Nebraska

Alexander Payne se po trochu kýčovitých (ale v mých očích jeho nejlepším snímku) "Děti moje" vrací k žánru road movie v černobílém snímku "Nebraska" o demenci trpícím starším muži, který se se svým synem vydává na cestu, na kterou je přivedl falešný šek na milion dolarů. Herecky výborné, ale zbytečně utahané a pomalé, bez většího náznaku zajímavého příběhu. (12.04.2014)

Podobné ako Paynove predošlé filmy, utrápené charaktery blúdiace po svete. Hľadanie samých seba a cestu k ostatným. Čiernobiely vizuál ma moc nepotešil ale ako prirovnanie ku starobe dobre. Herci zvládajú svoje remeslo na vysokej úrovni, Bruce Dern možno troška nad všetkými. Scenár miestami veľmi reálny, uveriteľný. Príjemný film o nepríjemnej etape nášho života a to o starobe, ktorá na každého čaká. Nominácie na Oscarov, no nie som si celkom istý ale fajn. 65% (26.06.2014)

Ze začátku jsem se s cítěním filmu vůbec nemohl sžít a dokonce mě snad poprvé v životě napadlo, že by snad bylo lepší, kdyby místo té černobílé byla barva. V polovině jsem si ale najednou uvědomil, že mě Nebraska opravdu baví, a že celý příběh, který se pohybuje někde mezi fraškou a dramatem, prožívám, a že se ta černobílá krásně vyjímá (ostatně jako u každého černobílého filmu). A že je Nebraska takový zvláštně krásný film. 8/10 (05.03.2014)

„Co kdybychom se jeli podívat na Mount Rushmore?„ / „Je to jen hromada kamení. (...) Nepřijde mi to hotový. Vypadá to, jako by to někoho ani nebavilo dělat. Jediný Washington má nějaké to oblečení, jinak to odflákli. Lincoln nemá ani ucho!“  Takovými vtipně výstižnými hláškami, uštěpačnými postřehy a svébytný pohledem na život oplývá hlavní hrdina. Bavilo mě, jak již lehce senilní Woody v podání Bruce Derna nešetří sebejistým nadhledem ani v trpkých situacích, co chvíli mě úspěšně rozesmíval, ač mi záhy v daných scénách (či později při vzpomínce na ně) došlo, jak se situace reálně má, třeba jak ten úraz v bytě měl navzdory prvnímu tvrzení vážný důsledek, jaký smutek se skrývá za Woodyho alkoholismem, přestože v jeden okamžik působí, že oproti svému synovi pije již výhradně s gustem a radostí. Woodyho žena posléze překvapí tak nestoudatými móresy, až si myslíte, že ti dva tvoří dokonalý pár, přestože od počátku víme, jak často odlišně asi vypadá běžná podoba jejich vztahu. V tomto filmu snad není výraznější černobílé postavy, kterou by šlo pojmenovat jedním přívlastkem, v každé se mísí různé vlastnosti, občas i cosi negativního (u Woodyho zatvrdlost, u jeho přítele Eda kapánek přetvářky a pod.), o to větší kouzlem na mě však Nebraska oplývala, když mi poskytla možnost silného soucitu snad s každou postavou. Vtipné situace a hlášky se stávají tak pevnou součástí příběhu, že s jejich odplynutím snad vždy odplynul i podnět k hlubšímu poznání postav či zamyslení se nad jistými hodnotami. Už déle jsem neviděl film, v němž by si komedie a drama tak úspěšně podávaly ruky po celou dobu a pevně si je stískaly až do nenásilně dojemného závěru. Černobílý zůstal snad jen vizuál, ten mi ovšem díky mnoha pěkným záběrům a zvláštní nezávislé atmosfére kloubící retro styl se současnými reáliemi (tak jako příběh spojil vedle sebe postavy ze dvou rodinných generací) silný dojem jen podpořil. Krásná pohlazující záležitost. [95%] (30.11.2023)

Z počiatku bezvýznamný výlet otca a syna do Nebrasky, kde na nich ani náhodou žiadny milión nečaká. Nakoniec však získajú možno omnoho viac. Vzájomná komunikácia, pri ktorej každý využíval svoj vlastný jazyk, vzťah, ktorý medzi nimi predtým nefungoval - nebol, sa vytvoril práve počas putovania za neexistujúcou výhrou. Dve vzdialené osoby, ktoré mnoho spája, absolvujú cestu pochopenia a odpustenia. Jednoduchý, trpký,bolestivý, ale pekný príbeh s množstvom vtipných dialógov. (11.05.2014)