Nebraska

Neskutečně ostré a smutné zároveň. Jeden z mála filmů, kde vám zvlhnou oči a o pár vteřin později se smějete a bezchybně to funguje. Něco tak úsporného a přitom plného smutku a humoru zároveň jako scéna na hřbitově, to se jen tak nevidí. Tam je všechno. A prosím Oscara za scénář. Minimálně. Všichni herci parádní a Phedon Papamichael kouzlí s obrazy. Payne složil reparát na jedničku s hvězdičkou a Dern ať si pro toho oscara klidně dojde. Doufám, že s kšiltovkou Prize Winner. (13.02.2014)

Já být Woodym a měl bych za manželku Kate, tak se odstěhuji kamkoliv jinam a ještě daleko dřív než by začala rodina uvažovat, že mě někam umístí. Nebraska má duši a hloubku, která na vás tryská s každým momentem a situací, kterých se na této zvláštní road movie vyskytuje hezká řádka. Celá plejáda lidských charakterů, které vás budou v jednu chvíli iritovat, aby vzápětí zase jiní vyvolali na vaší tváři úsměv. Je to drama o stáří a to o velmi nepříjemném stáří a jestli chcete nebo ne, tak každý se tam jednou ocitneme tak jako Woody, který si s takovou zarputilostí toužil vyzvednout milionovou výhru. A proč? To je alfou a omegou celého filmu a v patřičném momentě se to dozvíte a věřte mně, myslím, že by jste reagovali stejně jako jeho syn David. Černobílé pojetí s vybroušeným vizuálem ještě víc zintenzivnil můj silný zážitek z celého filmu a jsem vděčná i za fakt neokoukaných herců, kteří hráli maximálně skvěle a výběr Bruce Derna pro roli Woodyho byla přímo trefou do černého. A ještě k tomu ten brilantní závěr.....to prostě nejde nedat pětihvězdu. Dýchla na mě komedie s podtónem smutku a nebo naopak ? (20.02.2014)

„He just believes stuff that people tell him“ Nejenže Nebraska otázky života a smrti nezjednodušuje a neservíruje v sentimentálním balení jako Děti moje, v podstatě je antitezí Payneova předchozího filmu. Bez pohledných herců, hřejivých barev a nepatřičného optimismu. Věcná a bez sentimentu. Stejná jako Woody. Nebraska je intimní, melancholickou dvougenerační road-movie. Ne zcela bezvýchodnou a humoru prostou, nicméně prostoupenou pocitem stesku. Stesku za opravdovými hodnotami a upřímnými mezilidskými vztahy. Je otázkou, zda si hledáním ztracené společné řeči (což se projevuje například neporozuměním vtipům toho druhého) otec a syn nekompenzují, že selhali na většině ostatních front (vztahy se ženami, kariéra). David by se rád vyrovnal otci, jenomže není v čem. Pokud tedy nechce stejně jako on přijmout bar za své přirozené prostředí a vlašku whisky za svého nejlepšího kámoše. Oběma je vlastní neambicióznost, která nakonec alespoň Davida, možná pod vlivem zjištění, že je nositelem určitého rodinného odkazu, vyprovokuje k vybočení z cesty věčného loosera. Neuspěchané tempo a strohá forma jsou v dokonalém souladu s neakčními postavami příběhu a s prostředím, v němž se zastavil čas (také díky nemoderní výbavě bytů a prostému oblečení postav nepůsobí film současně). Payne nechává záběry doznít, nikdy prudce nestříhá, používá pomalé prolínačky a statické kompozice, často vtipné tím, jak mnoho je v nich objektů a jak málo pohybu (bratři sledující televizi). Inspirován režiséry klasických westernů (jmenovitě se hlásí k Mannovi), využívá vysoce kontrastní širokoúhlou černobílou kameru k zachycování obrazů jak poetických (panorámata krajiny), tak naturalistických (zašívání hlavy) a ve výsledku se mu daří podat mnohovrstevnatý portrét konkrétní doby i místa. Z amerického středozápadu sám Payne ostatně pochází, díky čemu není jeho líčení povah tamějších lidí jednostranně jízlivé a výsměšné, ale zohledňuje také ekonomické faktory, ač – pravda – ne dost, abychom dostali příležitost stranit některé z vedlejších postav. Film poněkud rozporuplně vyžaduje soucit s dvojicí průměrných Američanů, zatímco chování mnoha jiných průměrných Američanů ironizuje s kousavostí vlastní Payneovým raným filmům. Proč by měli být zrovna Woody a David hrdiny, kteří navzdory místnímu předurčení dokázali převzít režii nad vlastními životy? Inu, třeba proto, že je hrají dva herci, kterým zkrátka věříte. Od úsměvně trpkého začátku až do trpce úsměvného finále. 90% (11.04.2014)

Původně měl tenhle snímek být jediný z mého Oscarového listu, který vynechám, protože tyhle filmy tohoto typu jsou nominované vždycky, a mě se nikdy nelíbí. Když mi ale zbyl ještě týden do přenosu, tak jsem si řekla, že to něják přetrpím. A měla jsem pravdu, opravdu se mi to nějak extrémně nelíbilo. Takovéhle filmy mě opravdu normálně nezajímají. Abych však dala i nějáké to plus, tak tam byli některé vtipné scény. 3* (20.02.2014)

Zaradenie do žánrovej kategórie "dobrodružný" radšej nebrať vážne, ide skôr o sentimentálne road movie okorenené vtipom. Jeho cieľom je cesta a všetko, čo sa počas nej udeje, posilňuje vzťah otec-syn. Čiernobiele prevedenie oku lahodí a zároveň nerobí z neho artovku, len mu dodáva správny šmrnc, aby to celé ešte viac fungovalo. Obyčajný príjemný film s pekným vizuálom, dialógmi, v celku fungujúci. (19.05.2014)