Ako dostať otecka do polepšovne

Od útlého dětství je mi záhadou, proč jsou rodinné komedie Marie Poledňákové (z jejíž fotky mám dojem, že svačí duše) tak populární, když se v nich humot vyrábí zásadně uřvaností a nesnesitelností naprosto všech postav. Matka je typická ustaraná trpitelka, zralá na ránu kladivem, otec infantilní kkt a ten malý smrad mě vyloženě děsí - typický zmrdeček, který bral ostatním dětem svačiny a porůznu je šikanoval a když se na to přišlo, všechno se zametlo pod koberec, neb je to přece ták roztomilý hoch. Btw. její filmy mne jako úplně malé Sadako dovedly k přesvědčení, že dospělost znamená de facto lobotomii. (16.08.2013)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Ještě lepší než "stolička". Krásné prostředí a především vynikající Josef Karlík! Nervozita maminky je tu už pochopitelnější, kdyby mi dítě lozilo po skalách, taky bych byla nervés. A samozřejmě neodolatelný Tomáš Holý. Už jsem psala v jednom komentáři, že věta o jeho genialitě by se mohla nakopírovat do všech hodnocení... (26.04.2010)

O dost lepší jak předchozí film, který byl také podařeným. U tohohle filmu se povedl příběh a prostředí. Opět mě tu baví hlavní trojice herců Tomáš Holý, František Němec a Jana Preissová. I hudba je dost povedená. Nostalgické, vtipné a herecké scény - těch je tu požehnaně. Na toto se můžu dívat pořád dokola a nikdy mě to neomrzí. Takže film celkově hodnotím na zasloužených 97% = ***** (03.12.2012)

Pokračování skvělé rodinné komedie, které rozhodně neudělalo ostudu prvnímu dílu. Povedlo se náramně a možná i lépe. Přesun ze zasněžených hor do letního prostředí, plného pískovcových skal, není vůbec špatné a opět je tu pro diváka spoustu legrace a dobrodružných scén. Oba díly patří určitě do sekce "je třeba zhlédnout před smrtí", protože tahle díla nestárnou a zachovávají si svoji kvalitu. Společně s prvním dílem vřele doporučuji. 90% (18.11.2010)