Fízli!

Mám tady velmi vážného kandidáta na nejpodivnější film desetiletí. Absurdní metahumor obsažený v téhle svérázné komedii jde sice zcela mimo můj záběr a hrubozrnný amatérismus z toho trčí na sto honů (ale pozor, záměrně, takže umělecká licence), ovšem podprahová ladnost, s jakou je do toho šílenství namíchán šlapající soundtrack, stojí přinejmenším za poslech. Mr. Oizo to se zvukem umí jako málokdo, osobně na jeho živé vystoupení vzpomínám s příjemně rezonujícím pocitem ve sluchovodech, ale na videokameru by raději sahat neměl. Špetka abstrakce ve standardních videoklipech není nikdy na překážku, ale tolik expresivního materiálu napěchovaného do osmedáti minut je spíše na vraždu. Nejvíce zarážející otázkou nakonec zůstává, jak se tohle vůbec mohlo ocitnout v oficiální tuzemské kinodistribuci. (25.09.2015)

S tvorbou Mr. Oiza jsem se nesetkal poprvé a tak jsem tušil do čeho jdu a když se to vezme ze všech stran, tak jsem si tuto hříčku docela užil. Přesto věřím, že to není pro každého a asi větší část obecenstva se při něm bude cítit spíš trapně. Humor je založen jen na prostém zesměšňování, absurdních situacích a zůstává zábavný hlavně svou nekorekností ke všemu. Tentokrát také dostane v příběhu větší roli i režisérova hudba. Těžko se to celé hodnotí a protože jsem měl po filmu pocit amatérské práce, tak dám jen slabší 3 vyhulené hvězdy. A zatím z režisérových filmů u mě vévodí Wrong. . [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (20.05.2015)

Film pro všechny ty lidi, kteří potřebují slyšet hudbu, aby se zbavili bolesti. Film pro lidi, kteří kupují trávu jedině v potkanech. Film pro lidi, kteří ví, že fízlové jsou prostě hazjlové. Dupieuxova verze struktury "Pulp Fiction" z pohledu policistů z ještě černějším a ješté trapnějším humorem. Ne tak silné jako Realité, přesto skvěle koukatelné (i když občas to ztratí trochu tempo). Nakonec i film o hudbě a Mr. Oizově zkušenosti s hudebním průmyslem. Všichni jsou v hazjlu a když dojdou i ty potkani, máte už fakt problém. Jsme v pekle a jsou kolem nás neviditelný plameny. O čem tu recenzi napsat? O čem tu recenzi NAPSAT!? Každopádně tohle je film do klubu, ale jen pro chlapy. Žádný ženský v tom klubu nebudou. Jen chlapy. Totálně. (17.01.2021)

[FOD 2014] Za hluchý pasáže bych nechal Dupieuxe poslouchat ten příšernej song jednookýho tragéda do skonání věků. Škoda, nejlepší chlupatej film se nekoná. Každopádně, dealer s výborným hudebním vkusem, pepřák, Marilyn Manson, nákup rýče, epická pasáž s osudovým klavírním podkresem (od předání ryb do nemilý příhody na zahradě), perfektní scény s dcerou, jelen(!)… To prostě musíte vidět dřív než se vám stane nehoda při zalívání zeleně na (jiný) zahradě. (07.03.2014)

"Los Angeles. Rok 16. Kriminalita klesla. Príliš. Policajti sú znudení. A naštvaní." - hlása v úvode Wrong Cops: Chapter 1. Nasleduje pár nesúvislých poznámok (potrebné niekedy prepracovať do riadneho komentára): V disciplíne karikovania americkej spoločnosti a kinematografie je francúzsky zmetek a l'intrus na pôde strýčka Sama, Quentin Dupieux alias Mr. Oizo mojim osobným favoritom. Jeho zverská parafráza na kultový postmoderný opus Pulp Fiction si berie na paškál opačnú stranu zákona - políciu. Pokým vo svojom meta-filmovom experimente Rubber balansoval na hrane nudy a jej košatej reflexie, udávanej prítomnosťou nudiacich sa divákov pozorujúcich senzačný príbeh, tentoraz zámerne tancuje okolo hraníc trápnosti a vulgárnej demencie. Figuratívnosť neokázalej estetiky absurdity, intertextuality a inšpirácie pokleslou campovou kinematografiou 70. a 80. rokov ilustruje ako obsadenie (Eric Roberts, Grace Zabriskie z filmov Davida Lyncha, Eric Wareheim a Marilyn Manson v zastúpení hudobného sveta), tak zámerne podradný treťotriedny vizuál a unylé tempo, vyvažované elektrizujúcou hudbou Mr. Oizo, ako i konkretizované odkazy (zrelé obdarené ženy cvičiace jogu, homosexuálny podtext, rozhovory o kvalitnej hudbe). Film navyše vďaka "zastaveniam" deja a prechodu k inej postave či (nerozlíšiteľným) využívaním a zapájaním diegetickej/nediegetickej hudby pripomína mixovanie na DJ pulte. Okrem toho je zaujímavý i z hľadiska uvedenia - na VOD platforme ho je možné zhliadnuť v podobe 8 epizód, ktoré predstavujú jednotlivé dni, už od roku 2012, do kín prišiel v celistvej podobe, ktorá medzi týmito epizódami kľučkuje, vracia sa k nim v retrospektíve či vynecháva určité scény a radikálne tak mení systém distribúcie informácií divákovi, až v roku 2014. 100% (03.02.2015)