Stůl č. 21

Slušný Thriller zaměřující se spíše na psychiku a inteligentní dialogy než-li na násilí a gore, ale zde mi to vůbec nevadilo. Prostředí Indického ostrova je velmi atraktivní destinací, Tena Dease je snad nejkrásnější ženou planety( OČI povyskákané až na stole) a celkově úkoly i otázky mají hlavu i patu a pokaždé zaujmou, občas šokují. Závěr přinese krásné morální ponaučení, takže za mě určitě spokojenost a pro příznivce podobných filmů (Truth or Dare, Would you Rather.. doporučuji také). 75% (28.12.2014)

Většina děje je takovým skloubením filmů jako je: Truth or Dare, Would You Rather a 13: hra smrti. Děj ovšem není až tak brutální jako u výše uvedených snímků. Už jsem byl rozhodnutý a hodnocení kolem 70% bylo téměř jisté. Jenže, chybička se vloudila. A to v mém očekávání. Závěr filmu, k mému překvapení nebyla klasická "vyvražďovačka", kde přežije nejsilnější hlavní hrdina, ale morální poučení, které by mohlo být publikováno na školách. Co se ti parchante může všechno stát pokud budeš šikanovat spolužáky. Fantastický a neočekávaný závěr, zvedá film do vyšších pater. Skvělá ukázka toho, že i film typu dá mi/nedá mi může mít hlubší smysl. 4-5*, 25.7.2014, pc (25.07.2014)

Ač jsem byl varován, že to všechno začíná písničkou a dováděním kdesi na pláži, neubránil jsem se skepsi a ta mě začala opouštět až zhruba od druhé poloviny filmu. V té první mladý pár jen plní jednoduché a zdánlivě nesmyslné úkoly, které jim zadává žoviální tlouštík a víceméně se nic moc neděje. Bylo sice jasné, že se jedná jen o předehru a člověk nemusí být Sherlock, aby zjistil, že je něco jinak, ale nějak jsem si nedokázal představit, co po té barevné a veselé třičtvrtěhodince přijde. Alespoň že na Tinu Desai byl hezký pohled. No ale když se začaly utahovat šrouby, tak film přešel v hodně solidní gradující thriller, zakončený pointou, která sice byla očekávaná, ale i tak na mě na city výborně hrající závěr udělal dojem. Jak se indickému filmu spíše vyhýbám, tak tady na mě udělal dojem. 70% (30.10.2015)

Po 20 minutách jsem ten film chtěl poslat do háje a říct, že ti Indové jsou magoři. Hnedka na začátek si dáme dva protikuřácké spoty s krásnými obrázky jak z našich krabiček od cigaret, pak si dáme dvakrát za sebou tu samou znělku jedné společnosti a po pár dalších sledujeme zamilovaný pár tančit a zpívat na pláži, všichni plní nadšení a následně to celé vypadá jak random díly nějaké telenovely, a to včetně hudby. Jenže jak nám zamilovaný pár začne hrát onu hru, celé to začne být strašně napínavé a líbilo se mi, jak to klade důraz hlavně na psychologickou stránku a nějakému gore se vůbec nevěnuje. Celé se to i dost zajímavě vyvíjí, působí to celkem inteligentně a je škoda, že se v druhé polovině objevilo třeba pár nelogičností (SPOILER jako poslední úkol má, že zabije svoji ženu nebo sám sebe, pak střih, oba kamsi - pod dohledem, samozřejmě - jedou na lodi, dojedou k hotelu a najednou mají zabít někoho jiného? i když se o změně úkolu nemluvilo? KONEC SPOILERU) a ten závěr jsem od určité chvíle odhadl, ale jinak bych to označil za velmi povedený film. Navíc ten závěrečný "zvrat" bohatě strčí do kapsy Truth or Dare (2012), který se o něco trochu podobného snažil, ale celé podělal. Tohle šlapalo celou tu hodinu čtyřicet pět a po útrpném začátku jsem dostal nakonec celkem kvalitní a napínavý thriller s nápadem, který já hodně rád. A nutno uznat, že to tvůrci vůbec (až na pár věcí) neměli blbě vymyšlené. Navíc své poselství to předalo celkem obstojně, jen mě štvalo, jak se při každé scéně, ve které někdo byť jen dvě vteřiny kouřil, tak se v pravém dolním rohu vždy objevil anglicky napsaná zpráva Nekuřte (nebo Cigarety zabíjejí, teď už si nejsem jistý). Nakonec mě ale Stůl č.21 velmi příjemně překvapil, líbil se mi, napínavý po tom hrozném úvodu byl hodně a nemám problém mu ty 4* dát. Už se jenom musí ocenit to, že tvůrci na tenhle nápad přistoupili celkem inteligentně, ne jen tak, abychom byli svědky co nejbrutálnějších smrtí. (24.05.2020)

Polovičatý film si žádá polovičaté hodnocení. Základní koncept není špatný (jakkoli nejsou náměty o různých bizarních smrtonosných hrách ničím novým), jen už se nikdo neobtěžoval s jeho domyšlením, takže Dattovo dílo rozhodně není podívanou pro stoupence logiky a vnitřní soudržnosti fikčních světů. Za pozornost stojí zejména závěrečný twist, který je sice zajímavý tím, že zcela neočekávaně přehodí výhybku na koleji explicitního významu, ovšem předchozí děj v jeho světle začne dávat ještě menší smysl. Velmi iritujícím prvkem je též přehnaná afektovanost (inu, co svědčí masala filmům, nesvědčí žánrovkám západního střihu) otisknutá zejména do neustále bouřící hudby a divokých kamerových jízd a obletů. (17.03.2013)