Odžiičan wa 25-sai

Podle popisu jsem čekala nějakou bláznivou komedii, kde se budou bláznivě řešit různé generační rozdíly, ale nakonec jsem dostala velmi příjemné rodinné drama okořeněné humornými situacemi. Celých osm dílů mě to nenechala vydechnout, pořád se něco dělo, takové ty kecy, co mají druhého napravit, se ani moc nekonaly – nebylo to patetické. Ačkoliv to tak může na povrchu vypadat, herecké výkony nebyly přehnané, nikdo nepřehrával, všechno to krásně sedlo. Možná jen na můj vkus opravdu až moc věcí napráskaných do pouhých osmi krátkých dílů. Prostě na jedno deštivé odpoledne jako stvořené. (30.08.2014)

Asijská teatrálnost, alespoň co se hereckých výkonů týče, se tady nezapře. S rozjezdem osmidílného seriálu (který bylo jen tak mimochodem naprosté peklo sehnat, a titulky - i jejich hledání - ledacos pohřbily ještě hloubš) jsem si nemohla odpomoct od "HibernatusHibernatusHibernatus" mantry, co se mi samovolně opakovala v hlavě; výše zmíněný kýč a celkem neoriginální začátek (no, abych byla fér, co na "děd zmrznul v ledu a pak ho rozmrazili a tzv. čirou americkou náhodou se novinku dozvědělo potomstvo z televize" jde inovovat a opepřit?) děj také nijak nevytrhávaly. Postavy mě chvílemi iritovaly. Než jsem si zvykla. A než se příběh začal zaobírat spíše rodinnými vztahy než stávající situací-senzací, střípky ze životů, kousky podivností a epizodkami jak pseudosmutnými, tak milými. Charaktery nabíraly nových rozměrů a masky padaly. Lehké introspektivní momenty vyvažoval nadhled. Seriál se nebere vážně a spíš než na psychologii nebo humor sází na atmosféru. Je to oddechovka, co si budeme nalhávat, ale zatraceně příjemná. Ojiichan wa 25 sai by perfektně shrnulo jedno jediné slůvko: úsměvné. Konec snad veškerým štěstím autoři maličko přepískli, ale co už. Nebudu pořád jenom hnidopišit. Pokud se mé hodnocení bude zdát neúměrně vysoké, musím se obhájit pouhým a všeříkajícím: sladký Daito Shunsuke v zástěře! (26.06.2013)