Těžká léta československého filmu

Marně jsem doufal, že alespoň povídání Blažejovského, který o normalizaci skutečně něco ví, nebude rozbito nešťastně zvolenou formou. Také jeho odpovědi jsou ale drasticky sestříhané a prokládáné pramálo přínosnými, nesystematicky hromaděnými historkami z natáčení, z nichž o vzpomínané době nechtíc nejlépe vypovídá Puršovo trapné kličkování. Hlavně aby se dívaci nenudili a moc nad řečeným nepřemýšleli. Méně, tedy například jenom připraveným tazatelem vedený rozhovor ve studiu (jakkoli by, podobně jako v Historii.cs, ty méně trpělivé uspával), by rozhodně bylo více. Celé období je navíc v rámci jednotlivých tématických bloků nesmyslně pojímáno jako jeden celek. Ať před Tomanem, nebo po něm, ať v první, nebo v druhé polovině 80. let, pro tvůrce seriálu existuje jenom jedna normalizace. Celý projekt působí, jako kdyby vzniknul jen kvůli tomu, aby si v ČT mohli odškrnout, že se "záslužně" věnovali normalizačnímu filmu. Přitom v žádném případě nejde o téma, které by si zasloužilo být takto rychle a nenápaditě odbyto. Ze strany televize promarněná příležitost, pro diváka ztráta času. UPDATE: za díl věnovaný filmového dovozu/vývozu a publicistice, v němž poprvé relevantní informace převážily nad osobním vzpomínáním, v němž slovo patřilo převážně osobám povolaným a v němž po každém vyjádření nenásledovala filmová ukázka, opatrně zvyšuji hodnocení. (17.02.2013)

Nepříjemně přehrávající Hanák na sebe strhává pozornost na úkor hostů (byť možná ne záměrně) a podráží tak nohy zajímavému projektu. Ať bude přehrávat sebevíc, nemá šanci vyrovnat se svým hostům v kultivovanosti projevu o což se zřejmě snaží. Vážně nevím, proč nemůže vést rozhovory civilněji a upozadit se. A když už to nevidí sám moderátor s režisérem, od čeho je tam dramaturg? (20.01.2013)

(1-5. díl) Slibné téma, tragické zpracování. Narozdíl od vynikající dokumentární sérii o šedesátých a solidní o porevolučních letech je bohužel tohle naprostá tragédie. V každém díle je "odborník" na určené téma, kterého vyzpovídává nesnesitelný komediant Hanák, do toho se stříhají ukázky z filmů a střípky rozhovorů většinou s mnohem zajímavějšími lidmi než pozvaní hosté, přítomnost Blažejovského byla trestuhodně nevyužita. Ubíjející je styl divně sestříhané pseudotalkshow s fotkami umělců v pozadí, kdy Hanák šaškuje na hosta a snaží se ho pobavit, zatímco jakoby nezvaný divák udiveně zírá. V každém díle se objevují zajímavé historky a informace (většinou od pamětníků než hostů), stejně ale převažuje dojem, že jde spíš o jakousi misi nejen proti chvályhodně připomínaným hrůzám typu Hroch a plíživé skryté manipulaci, ale spíš proti všem filmům z normalizačních i perestrojkových let a kárání diváků, že se jim ještě pořád líbí filmy od Vorlíčka nebo Lipského, případně o příležitost některých lidí se předvádět. Ať už je to Jiří Purš, který si v podstatě na kameru dělá alibi a kecá, k čemuž nikdo nic nedodává nebo počestný Lábus, který nám sdělí, že hrál před revolucí kromě samých sraček snad jen v pěti kvalitních filmech (a člověk počítá, v kolika neskutečných sračkách po revoluci vzal dobrovolně roli), pachuť z podivného poslání místo kvalitní pitvy se šíří. Snad se to časem zlepší. (22.02.2013)

Je to fakt zábavné. Hanák: "A vy jste to fakt viděl?" Janeček: "Ano, několikrát." a o tom to celé je. Nejradši mám historku Vihanové, jak se musela legitimovat, jestli neukradla pětikilo. Protože ona, režisérka Krátkého filmu, by přece něco takového neměla zapotřebí. "Víte, to bylo těch pár desítek lidí...", kteří toto neměli zapotřebí. Ono když se člověk s některými těmi lidmi potkával a potkává na té akademické půdě i v praxi, tak mu po těchto fiascích přijdou jako ještě menší páni, než kdy byli. A to na to mají teoretické předpoklady. Ne, takhle země pořád ještě nenašla společnou řeč. (31.03.2013)

Ideologická obrana současného marasmu českého filmu, která zcela účelově vybírá z normalizační éry jen to špatné (filmy, tvůrce, osobnosti). Doba byla zkrátka špatná, tak musel být takový i film. Dobré a kvalitní filmy jsou vyslověně ubíjeny předváděním nepovedených filmů s jediným cílem diskreditovat dobu normalizace. Filmy Oldřicha Lipského, Karla Kachyni, Jiřího Svobody, Martina Hollého, Jaroslava Soukupa jsou opomíjeny. Neusiluje se o vyvážený pohled na zobrazované téma. Málo nepředpojatých a informovaných hostů, mezi nimiž byli výjimkou pánové Lukeš a Bartošek. Pokud pan Bregant hovoří o nízké řemeslné úrovni normalizačních filmů, tak co máme tedy k dispozici dnes? Většinou malý hezký český film, řemeslně a herecky toporný bez invence. (12.03.2013)