Očista

Velmi dobre natoceny film se solidnim scenarem. Vzpominky Aliidy jsou vsak natolik silne, ze pokud by se pribeh zaobiral jen minulosti, tak si myslim, ze by byl jeste lepsi. Filmu z vyvoje dejin v Pobalti moc neni a o to vice si filmu cenim. Mym nejvetsim zazitkem v tomto snimku byl herecky vykon Laury Birn, doufam, ze jsem ji ve filmu nevidel naposledy. (15.08.2013)

Solidně depresivní drama, u kterého jsem váhala mezi 4 a 5. Druhá polovina už je přeci jen dost utahaná a divák tou tíhou hodně zdeptaný. Někoho to možná může nudit. Plný počet si u mě ale přeci jen zaslouží, protože fandím neokoukaným hercům a uvěřitelnému herectví (zde komplet za jedna) a baví mě téma o schopnosti ženy unést neskutečné množství bolesti. Nápad prolnout osudy dvou trpících žen z úplně jiného prostředí a přesto vzájemně propojených je poutavý, ale všemu podle mě dominuje motiv celého Aliidina bolestného až temného života, tedy neopětovaná láska, která má mnohem blíž k posedlosti.Ta má na jednu stranu neuvěřitelnou sílu být motorem v situacích, ve kterých by většina z nás nevydržela, na druhou stranu nabízí jen utrpení, zoufalství, předstírání a falešnou naději. Lze se vůbec takovému osudu, nebo spíše prokletí ubránit? Těžký film, který je ovšem nahony vzdálen romantickému kýči a plytkému Hollywoodu. (27.04.2013)

Film je krásnou otázkou dvou dob, divokých 90. let a stalinismu. Nikdy by mě nenapadlo tyto dvě doby nějak spojovat a ono přeci jenom nějak jde. Byl to nejspíš můj první estonský film, i když ve finské koprodukci, jelikož, co jsem slyšel, tak estonské filmy nejsou nějak valné úrovně. Nejspíš je bude držet nad vodou právě zahraniční spolupráce. A zrovna tady se to nejspíš povedlo. (16.01.2017)

Patrně nejbrutálnější snímek letošního ročníku festivalu není ani přes početné, občas na hraně samoúčelnosti balancující obrazy násilí nesnesitelně náročným kusem. Dvě časové roviny vyprávění vzdálené od sebe více než půl století se nerušivě snoubí a vytvářejí opravdu silný zážitek. Tam, kde by se leckdo spokojil s pouhým náznakem, Antti Jokinen otevřeně šokuje. Na tenhle krvák každý nebude mít žaludek. kult pro Cinema Mundi, 2013. Trochu klaustrofobie a voyerismu, hodně řezničina, která někdy zastiňuje nebo přetváří i tak silný dojem. Velká porce erotiky, která se ale topí v modřinách, moči a krvi. Silný a pro mnoho diváků jistě otřesný zážitek. (05.03.2013)

Bylo to podobně příjemné jako když člověk zároveň šlápne na LEGO, malíčkem druhé nohy kopne do rohu skříně a prsty ruky si skřípne do dveří. Sice to mohlo být o kousek kratší, ale pořád to bylo dost sugestivní a záživné, takže jsem se nudil jenom místy. Člověk si až říká, jak jsme se tady za komančů měli oproti Pobaltí skvěle. 80% (06.04.2017)