Obsahy(1)
Příběh dvou mladých lidí z doby carského Ruska. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (4)
Jiří Vanýsek si vzal na bedra jednu z nejvýznamnějších osobností ukrajinskéholiterárního modernismu Volodomyra Vynničenka, a jelikož má asi rád výzvy, vzal si na to slabou půlhodinku. V tomto čase nám nabízí poetickou romanci i životní filosofii, a to vše v silném revolučním hávu. Náhoda a stejný cíl je dal dohromady. Společně prožívají svou chvíli, ve které se snoubí láska, touha po dosažení cíle, ale i smrt. Prvotní efekt snímku je dokonalý. Jejich společný životní běh, si lze krásně vychutnat. Sugestivní monolog, jenž je zároveň i průvodcem, velmi ojedinělý vztah muže a ženy a skvělá režie pro mě dodnes neznámého režiséra. Přiznám se, že hudba P. Blatného nebyla pro mně tak silná jako samotný příběh, nicméně i tak je u mě snímek skvělou záležitostí. ()
Revolucionářská lyrika s opravdovým deštěm. Nebýt toho, že je to strašně slabě napsané, mohlo to být hezké (a snad by se i chtělo věřit tomu, co mezi oběma hrdiny bylo a proč nebylo, co nebylo). Monology hodně shazují celkový dojem od začátku, postupem času i dialogy a způsob řešení situačních předělů Na tomto filmu je krásně znát rozdíl mezi šedesátkovským a sedumdesátkovským standardem v českém filmu s uměleckými ambicemi, aspoň jak já ten rozdíl vnímám. Ani ta kamera není právě úchvatná, ale rozhodně převyšuje ostatní výše jmenované složky a vděčím jí za těch několik pěkných, silnějších okamžiků (převlékání, nálada v lůně lesa, ještě něco by se našlo). Ideologické pozadí tady nijak neruší a dá se akceptovat. Nicméně stojí za zmínku že ideologicky vůdčí je zde ona. (teď SPOILER) Zpočátku naznačuje příslib revoluční ideologie emancipované volné lásky, během cesty pak přechází k bojovnické askezi, jež v závěru vrcholí patosem uvědomělé cudnosti padesátých let. Takže cesta vlastně mapuje fáze socialistické revoluce: před vyjítím (revoluční nadšení), během cesty přes hranici (akutní revoluční boj) a po vítězném přejití (standardizace mravů po převzetí moci). Jestliže ona představuje toto, pak on má být viděn jako prototyp komunisty-revolucionáře, který v každé fázi přijmá příslušné postoje za své. Zase mám chuť dát si bod. Jo, a Bartoška by neměl recitovat básně. ()
Duda se sice pokusil občas si pohrát, ale na Illíka zkrátka a dobře nemá. A tak zůstává lehce melancholický příběh nevinné lásky dvou náhodně se setkavších mladých a hlavně krásných lidí. ()
Žil byl jeden mladý úderník, který by se rád vpašoval do carského ruska a hle, na cestě se setkal s mladou údernicí, která ho se zasněným výrazem oslovila "Soudruhu" a tak se začali do matičky Rusy vpašovávat pospolu... Ehm. Zjeví se pár zajímavých záběrů, a dokonce i pár zpomalovaček, které v kombinaci s lehce melancholickou hudbou působí docela zajímavě, jenže dialogy jsou snůškou hrozných rádoby romantizovaných nablblých frází a monology, kterých je tu dost a dost jsou na tom snad ještě hůř. Tomuhle by nepomohlo ani kdyby se tam zjevilo hejno trénovaných činčil na létajícím koberci. ()
Reklama