Mapy ku hviezdam

V Mapách ke hvězdám David Cronenberg nelítostně účtuje s ničím menším než se samotným Hollywoodem a jeho pozlátkem. Ten pohled přináší deziluzi ze světa, kde panuje nelítostná konkurence, přetvářka, cynismus a honba za požitky. Ve zvoleném úhlu pohledu Cronenberg není originální, v podobném duchu se do továrny na sny strefovali i jiní. Cronenberg se ale může opřít o kvalitní herectví několika hvězd filmového plátna v čele s Julianne Moore. Ta přináší další z dlouhé řady důkazů, že patří do top žebříčku současných hereček. Její uvadající filmová hvězda dokáže na ploše, kterou jí scénář nabízí, vystřídat všechny myslitelné nálady a výrazové polohy. O generaci mladší Mia Wasikowska jí při tom zdatně přihrává. Zároveň se Cronenberg může opřít o důvěrnou znalost prostředí a některé jeho šlehy jsou efektní a přesné. V zásadě se mi líbí, jak točí, jenže člověk se neubrání pocitu, že mysteriózní rovina příběhu je vlastně nadbytečná a především - ta uhozená zápletka založená na incestu je výrazně přitažená za vlasy a režisér mohl ošetřit východisko svého příběhu mnohem racionálněji, aniž by ubral na přesvědčivosti a efektnosti příběhu. Srovnání se slavným Mulholland Drive jiného Davida se přímo nabízí a hraje pro ně shodné prostředí, výrazové prostředky i žánrová spojení, ale výsledek pro Cronenberga není lichotivý. Lynch si dokázal s Hollywoodem, žánrovými odkazy i s divákem pohrát daleko chytřeji, rafinovaněji a zábavněji. Zároveň se bojím, že mimo klasický festivalový okruh diváků velké pochopení pro svůj pohled do filmařského zákulisí Cronenberg nenajde. Snad ještě poznámka k žánru - označit tenhle kousek za romantický má stejnou váhu jako hovořit o žánru romance u filmu Smrt čeká všude, vždyť James měl k válce opravdu vášnivý vztah. Celkový dojem: 60 %. (09.10.2014)

Ohromne sa mi páči zobrazenie šialenstva v tomto snímku. A jeho až démonická podstata plynúca z čírej zlo vôle všetkých postáv. Zlovôĺa, ktorá prechádza do bludov a blúznenia, prízrakov, ktoré sú sprievodcami tejto tragédie, ktorá na jednej strane bezvýcodnosťou a determinovanosťou pripomína shakespearovské masakre, na druhej anitcký Cosmopolis. Desivý, rozrušujúci film. Sympatické, že sa v dnešnej dobe niekto odváži problematizovať na filmovom plátne Eitku. (28.12.2014)

Cronenbergova kritika kapitalismu a pokrytecké společnosti klamu je stejně povrchní jako Wagnerův scénář a stejně umělá jako digitální barbecue na konci. Přehlídka polodetailů, které v případě Nebezpečné metody skutečně vytvářely obraz světa jako celistvého zrcadla, které postupně praská, se v téhle postmoderní stylizaci mění v něco zoufale anachronického a bezzubého. Je v tom kus planého kazatelství a neschopnosti dobrat se čehokoli chorobného (nad rámec chorobné snaživosti scénáře). Obludárium plné povrchních karikatur a schémat, kterým je od první chvíle vidět až do slepého střeva. S filmem, ve kterém je Robert Pattinson nejsympatičtější a nejuvěřitelnější figurou, je něco špatně. Mistře, nastal čas natočit svoje dožínky. (30.10.2014)

David sice nepřebral vicodinu natolik jako Hopkins, když točil Slipstream, ale stejně si poslední dobou moc nerozumíme a pokud zrovna nostalgicky nevzpomínám na vymazlené kousky, které ve filmovém světě dokázal (ExistenZ, Crash...), nemáme si spolu u pomyslného stolu moc co říct. Být všechny "celebrity" jako hlouček těch, o nichž tenhle film vypráví, nesním už nikdy více o tom, že s támhletím hercem vychovávám děti a s touhle hvězdnou krasavicí ho pravidelně podvádím, když zrovna nesedím na pivu s režisérem filmu... Sakra, už mi to zase stoupá do hlavy. Já si to asi hodím. (24.10.2014)

"Seberu tě z ulice, platím ti, abys mohla chodit pozdě do práce a ty mi klidně menstruuješ na můj nábytek." V Hollywoodu je snadné najít hodného zaměstnavatele, ale jakmile skončí titulky, tak se z těch usměvavých sympaťáků stávají hysteričtí spratci, kteří si zaslouží ránu nějakým těžším oceněním do hlavy. Pan Cronenberg to tradičně pojal po svém a i když se z počátku zdálo, že je ze svých úchylek vyléčený, tak s přibývajícím časem dal jednoznačně najevo, že tohle se prostě léčit nedá. Bylo to zkrátka divné, vtipné, pitomé, zábavné, oslovující i nesrozumitelné, ale rozhodně to nebyla předvídatelná nuda. (15.12.2015)