Réžia:
Vladimír MorávekObsahy(1)
Kultovní představení M. Štědroně a M. Uhdeho, které v roce 2005 znovu nastudoval V. Morávek. Stylový posun jeho inscenace (která se spíše než sociální revoltě Nikoly Šuhaje věnuje střetu mužského a ženského principu) k divokosti a syrovosti se opírá o nové hudební aranžmá zlidovělých Štědroňových hitů Petra Hromádky. Výsledkem je silné představení, v němž se soubor divadla představuje ve skvělé formě. Novému Morávkovu pojetí svědčí vykony Jana Zadražila a Evy Vrbkové v rolích Nikoly a Eržiky, Jiří Vyorálek jako Mageri, Robert Mikluš v roli Derbaka, Jan Kolařík jako velitel četníků nebo hostující Gabriela Vermelho jako tančící a na kvinton hrající temná předzvěst špatného konce – ti všichni vytvářejí psychologickým herectvím, pohybem i zpěvem totální divadlo o Koločavě, lásce a zradě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Tahle inscenace je pro mě srdeční záležitostí, takže jednoznančně plné hodnocení. Ačkoliv měla premiéru již v listopadu 2005, stále nezmrtvěla a má pořád esprit a je neskutečně živelná. Z pohádkového muzikálu vytváří silně erotické podobenství o silné (nikoliv již naivní) ženské, která se střetne se zlomeným partyzánem. Zadražilůn Nikoa v závěru není obětí úkladné vraždy, ale gangster smířený s osudem. ()
Viděl jsem novou inscenaci Balady v divadle a byl to zážitek o třídu výš, než kde je tenhle záznam. Nejde jen o zmiňované prostřihy na cákání se ve splavu (což bylo napoprvé osvěžující, po desáté už velmi otravné), ale především o pojetí zpívaných pasáží. Velmi se mi zamlouvají taneční čísla pojatá jako střety dvou skupin (nejčastěji mužů a žen - např. v "Tam u řeky na kraji"), ale celkově disharmonické pojetí se k neo-lidovkám M. Štědroně moc nehodí. Herci často spíš deklamují, než zpívají apod. Podobně je to s celkovým sehráním původních rolí novým ansámblem. Zatímco Vyorálek byl poměrně dobrou náhradou za (tehdy skvělého) Polívku, výkon Jana Zdražila (Šuhaj) měl v podstatě jen jednu polohu (živočišně nasranou) a Robert Mikluš už se na můj styl v roli Derbaka pohyboval za hranou parodie. ()
Inscenace čerpá ze síly Štědroňovy hudby, která ve kvělém nastudování popohání jinak trochu utahaný a za vlasy přitažený dramaturgický záměr. Herectví je příliš expresivní - po sté minutě už z něj třeští hlava. Herci však jedou nadoraz, scéna je působivá a pěvecké výkony jsou "přinejmenším nanejvýš" uspokojivé. 4/5 ()
není to špatné, určitě ne, ale.... Někde by to chtělo přece jenom víc klasickýho divadla, ne že bych něco proti modernějšímu divadlu, ale tohle byl jakejsi patvar někde mezi a neustále opakované scény cachtaní ve vodě mě už ke konco začali slušně otravovat, přesto se jedná o dost zajimavý a kvalitní počin, herci dobří, hudba skvělá... ()
„Šest týdnů přestávka … Ehm. Dvacet minut přestávka.“ Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, zkus v Paříži postavit druhou Eiffelovu věž … Ano, na to jak ikonickým představením bylo to ze sedmdesátých let s Miroslavem Donutilem, podařilo se Vladimíru Morávkovi dát dohromady zcela svébytnou, originální inscenaci, která rozhodně té původní nezůstává nic dlužná. ()
Galéria (3)
Fotka © Viktor Kronbauer
Reklama