El sexo de los ángeles

Nabízí se srovnávat tenhle film s Bertolucciho Snílky. Jenže Sex andělů je spíše bohužel takovou studentskou telenovelkou, která je po formální stránce neskutečně nudná (střihová skladba nabízí plno zbytečných momentů) a zhruba od poloviny filmu ubíjejícím způsobem překombinovaná (ač samotný děj tolik složitý není, způsob vyprávění ho zbytečně zamotává). Jediný důvod, proč jsem film pouštěl byla Àstrid Bergès-Frisbey a i po jeho konci je ona tím jediným, co stojí vůbec za řeč. 4/10 (07.08.2017)

Film o trojici nešťastníků zmítaných vášněmi a emocemi by zřejmě vyhrál soutěž o největší počet hereckých scén s postavami se ztrápeným kukuč (psí oči) jedněch vůči druhým ve všech možných kombinacích. Místy až komické zvraty nakonec ústí do kuriózního spletence, který kupodivu připomíná pohádkový konec - v reálu by však to skutečné vztahové drama teprve začalo. Má to něco do sebe, nechybí tomu správná chemie mezi protagonisty a relativně věrohodná psychologie postav. Možná že pro současný trend nestandardních vztahových modelů to lze pojmout i za určitý reprezentativní edukační materiál :) (27.03.2023)

Láska je láska a kakáč je kakáč. Čo z toho, že máte za priateľku Àstrid Bergès-Frisbey, keď pri pohľade na nedbalo oholeného karatistu odrazu pocítite neprekonateľnú túžbu zaparkovať svoj ihličnan rovno v jeho ultimátnej trúbe? Tú trúbu má samozrejme aj drahá Àstrid, ale s ňou by to nebolo ono a aj tak by asi odmietla klystír. ☝️ A tak vzniká nádherná romantika, kde jediným správnym riešením je polyamoria, v posteli každý s každým, do každej diery a keď nám už ani tá promiskuita, zvrátenosť a patologická neukojenosť nebude stačiť, možno ani jeho nozdry alebo jej ušné dierky neostanú ušetrené. Budeme sexuálne nezriadení, že by aj Nero, Caligula i celá Sodoma ticho závidela, ale našťastie to už nikto dnes už nepovažuje za niečo zvláštne, pretože sexuálnu nezriadenosť sme zabalili do dúhy a nazvali to láskou. (09.05.2024)

Velké zklamání. Začíná to trochu obyčejně, potom se to zvrhne v cosi, co nevzbuzuje naprosto žádné emoce a končí to naprostým úletem nad úlety. V mnohém to připomínalo Tykwerův film Drei (2010), z něhož si Villaverdeův snímek ale bere jen určité motivy, které potom nedokáže už dál rozvíjet, jen vršit jednu banální scénu za druhou v domnění, že se jedná o bůhvíjak sofistikovaný pokus o nonkonformní pohled na lidskou sexualitu. Za mě určitě ne, přestože Álvaro Cervantes i Llorenç González jsou fakt luxusní borci. (19.07.2016)

Ona miluje jeho, on miluje ji. Pak se objeví třetí kolo do vozu, na které nejprve nasedne on, pak i ona. A nakonec si udělají takovou hezkou tříkolku. Je to vlastně hrozně absurdní až parodické, ale nepůsobí to nijak nuceně. Všichni tři hlavní hrdinové jsou sympaťáci, kteří se v prostředí současné Barcelony "živí" kdovíjak - redaktorka v undergroundovém časopise, učitel karate, věčný student. Taková uvolněnější španělská odpověď na Snílky. SPOILERY! Palec nahoru za to, že scenárista odolal nabízejícímu se dramatickému konci. A vlastně se mu i trochu vysmál. (07.11.2014)