Cukor, med a feferónka

Ve své době velmi úspěšná komedie, neuráží svým humorem ani dneska a dokáže pobavit. Tedy až na tu klasickou italskou "uřvanost", která moc vtipná není. Mě se nejvíc líbila druhá povídka o nezaměstnaném a hladovém muži, který přijme práci služebné a tedy pracuje v dámském převleku. Také R.Pozzeto, jako slušný a puntičkářský taxikář je fajn. Takže spokojenost i po třiceti letech 60%. (29.09.2012)

Další italský povídkový film, který pobaví. Stručnost a výstižnost každého příběhu je tu doplněna italským temperamentem. Povídky začínají vždy jako soudní přelíčení s následnými vyprávěními příběhů, které dostaly všechny tři hrdiny až k soudu. Novinářka, která potřebovala pro udržení si místa trhák, zvolila metodu únosu obviněného zločince, který má ovšem ke skutečnému zločinci hodně daleko. Ten je obviněn kvůli cholerickému veliteli policie. Druhá povídka kde se Franco z důvodu nedostatku práce stane služkou sexuálně opomíjené paní domácí má jasný průběh i konec. Ve třetí povídce mě dostal Pozzetto se svým taxikem a tou ohromnou láskou k němu. Ze spárů jedné rodiny dostane nádhernou dívku, která se stane jeho ženou, ale on prožije tu největší rozkoš se svým svatebním darem. (18.03.2011)

Talianska blazniva komedia a la Sergio Martino. No, ale na mna teda nefunguje. Jednak preto, ze ked sa povie talianska blazniva komedia, tak sa mi vybavia Pari E Dispari, Dva Vytecnici a Jdi Na to /vsetko filmy Spencera a Hilla/ a jednak preto, ze Sergia Martina povazujem len za zrucneho rutinera a nijak slavneho rezisera. X amotnemu filmu : prva poviedka divaka dokonale unudi, druha je nadpriemerna a divak sa konecne zacne dobre bavit, tretia je hrozne podpriemerna. Takze celkovo 58 % (06.01.2015)

Nikdy jsem nechtěl být soudcem, ale kdybych měl možnost soudit tyto tři případy, tak bych se asi obětoval. Mám totiž rád srandu, takže bych pobaveně sledoval, kterak se sexuchtivý Valerio Milanese stal zločincem pouze díky přepracovanosti komisaře Genovese ("Turecký teroristi a arménský nacionalisti po sobě střílejí. Co máme dělat? - Střílejte na obě strany!"), kterak hladový Giuseppe Mazzarella uspokojil své potřeby jako služebná ("Chodil jsem po bytě a vyhledával chuťové vzpomínky.") a kterak úslužného taxikáře Plinia Carlozziho dovedl mafiánský únos až před oltář ("Vidíte tu silnici s hustým provozem? - Ano. - Tak ji přejděte tam, pak zpátky a doufám, že vás něco porazí."). Pokud si to dobře pamatuju, tak za minulého režimu mne cukr, med i feferonka bavili o dost víc, ale i tak to nebyla špatná vzpomínka. (12.10.2016)

Jedna z těch blbých italských komedií. Mě prostě italskej humor nesedí, nepřipadá mě vtipnej (teda kromě Nástrah velkoměsta). Většinou u toho nevydržím dýl jak pět minut (filmy s Fantozzim a tak...). U tohohle jsem vydržel, což je úspěch. Film je složenej ze tří povídek, bohužel s klesající úrovní. První ujde, druhá je slabší a třetí stojí za hovno. (26.05.2010)