Gadžo (S02E02)

V podstatě skvělý dokument o tom, že svět není jen černá a bílá, ale že je také něco mezi tím. Tomáš Kratochvíl je sympaťák a díky malé kameře a amatérskému pojetí natáčení získává dokument na poutavosti. Chvílemi má tento počin možná tendence sklouzávat k nějaké agitce, ale celkově na mě Gadžo působil spíš vyrovnaně a nezaujatě. Rodina, v níž trávil půlrok, byla značně příjemná a sympatická. (25.04.2014)

Neskutečně jednostranný pseudodokument, který má zřejmě poukazovat na to, že všichni Romové nejsou stejní. To ale 80% Čechů ví, že se mezi nimi najde pár slušných rodin, o tom není třeba nikoho přesvědčovat. Bohužel většina Romů se nechová tak, jak by se měl chovat člověk, který se dobrovolně nastěhoval do státu s odlišnou kulturou a jakýmsi právním řádem, jímž by se měl řídit. A o tom jaksi Tomáš Kratochvíl pozapomněl informovat... (24.04.2014)

Lidé, co mají rádi jazz jsou mi sympatičtí. Jaroušek s paňmámou a skorosynkem vypadali opravdu pohodově a přátelsky. Jednoduší, ale srdeční. Líblo se mi, jak vzali Tomáše do rodiny. Ale podobné přijetí zažila i moje kamarádka, která bydlí kousek od Cejlu - jako sousedé jsou skvělí. Možná trošku hlučnější, ale družní. Dokument - tedy Tomáša zkušenost a její zpracování je zajímavým přínosem. Netvrdím, že bych ho chtěla následovat ... (29.04.2014)

Celé to působí jako propagandistický snímek Romey. Necítím se jako xenofób, ale režisér je úzkoprsej, proromskej a v konečným důsledku i dost slabej. Pokud chtěl reálně zachytit romskou komunitu, tak se neměl uchýlit do první rodiny, která mu otevře náruč. Dle diskuze, která následovala po shlédnutí pracovní verze existují zdaleka horší místa v lokalitě, kde točil. To se bohužel divák nedoví, protože režisér nechce. Dokument vám tak nabízí zkreslený pohled alibistického debila. (04.05.2014)

Dokument přeci neznamená totéž co sociologický výzkum, pro jehož relevantnost je nutné mít reprezentativní vzorek. Autor navíc přináší pohledy obou znesvářených stran. Ano, možná měl štěstí na romskou rodinu. Možná měl štěstí na to, že romští narušitelé našich "bílých" dokonalých životů byli v době natáčení zrovna úplně v klidu a nespokojení "bílí" vypadali jako váš neurotický soused, který ví i o tom, kolikrát denně/potažmo v noci chodíte na záchod. Možná měl štěstí a natočil zrovna takové "vlastence", kteří působili nadmíru tupě a zaslepeně. Možná není všechno tak jednoduché, jak se v dokumentu tváří, to však neznamená, že by podobné autorské snímky nebyly potřeba. P.S. A komu se to stále nelíbí, stačí se obrátit k filmografii pana Magnuska, který svůj světonázor prezentoval hned ve třech "nadmíru kvalitních" celovečerních filmech. (23.04.2014)