Fantozzi

Příjemné překvapení. Na základě komentářů jsem moc nečekal a nakonec se mi to i dost líbilo a další díly určitě zhlédnu taky. Film těží z jednoduchého humoru který je postavený na různých bláznivých scénkách, skoro místy působí jako groteska. A takovýhle humor já mám prostě rád. Navíc Villaggo tady vskutku září. Jeho grimasy a gesta jsou výborná. Takže dávám zaslouženou čtyřku. (12.08.2016)

Z celé série jeden z lepších filmů, i když taky ne nadprůměr. Opět jsou některé situace přitažené za vlasy: dva chlapi z práce na dovolené?! Na dovolenou jezdí každý se svou rodinou. Mystická křesťanská vidění mě spíš urážejí... Ale vydržel jsem celý film, takže jsem se nenudil. Dobrý standard - 60%. (08.09.2009)

Pan účetní se představuje v plné síle..ano šlo by to říci, ale ne v tomto případě. I když jsem se nasmál (ostatně jako vždy) vtípky nebyly tak třaskavé jako v dílech jiných....i když jde o typicky Villago style (ošklivá dcera, balíme kolegyni tím nejdementnějším způsobem, manželka taky není zrovna krasavice atd) přesto tomu chybí taková ta poslední fáze, kdy se budete smát až se za břicho popadnete...vtípky drží..ale jen chvíli..pak je takové to období klidu (nudy) a to celé několikrát...film nezklamal... (02.12.2007)

Jediná postava italské kinematografie, se kterou se dovedu plně a dokonale ztotožnit. Paolo Vilaggio stvořil archetyp hrdiny, který si získává sympatie diváků nejen úšklebky, komickými grimasami a výmluvnými gesty, ale především tím, že zhmotňuje a zpodobňuje jeden ze zásadních rozměrů lidství (a snad všech živých bytostí), a to: snahu přežít. Za cenu ústrků, ponížení, výsměchu, tělesné úhony aj. obtíží se snaží projít všemi nástrahami života a ukázat tak svou nezničitelnost. Filmy s Fantozzim jsou jako cyklus ikona svého žánru a některé z nich učiněným majstrštykem. V porovnání s nedostižným třetím dílem má tento první díl několik slabších míst, ale stejně je to skvělá zábava... každý kdo má v sobě, alespoň špetku zaměstnaneckého naturelu, však, myslím, nemůže tento druh lidové zábavy odsoudit. (07.06.2016)

Tenhle druh humoru je mi vcelku cizí. Nechci mu dávat nějaké přívlastky, protože se jistě najde hodně těch, kteří se u toho dobře pobaví. Účetní Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio) je smolař nespokojený se svým životem. A když už je smůla nepřítomna, tak nastává faktor, že Ugo je naprostý idiot. Občas to má i celkem slušný náběh, který je ale vždy zavražděn něčím hodně přihlouplým, až už to přestává být směšné, natož vtipné. Samozřejmě nechybí jeho ošklivá žena Pina (Liu Bosisio) a dcerka Mariangela (tehdy už sedmadvacetiletá Plinio Fernando), na kterou se nejčastěji volá Chitta. Pochopitelně je okouzlen svojí spolupracovnicí slečnou Silvani (Anna Mazzamauro), pro kterou neváhá velmi drasticky hubnout. Ale každý jeho pokus končí rozbitím jeho tváře, či opravdu velkou idiocií. Jen jednou se staví na odpor své idiocii, a to když hraje kulečník s Velkým Diegem Catellanim (Umberto DˇOrsi). I když pokud chtěl prohrát, aby povýšil, tak proš bral hodiny a navíc to maskoval fabulovaným mimomanželským poměrem. Účetní Filini (Gigi Reder) ho často nutí k nějakým aktivitám, převážně sportu, které vždy končí tragickou nehodou zapříčiněnou neschopností obou postav. A když už se začne bouřit levicovými názory, je přinucen k poslušnosti Ředitelem ředitelů (Paolo Paoloni). Komedie, ve kterém se pro mne humor rozvíjí buď nešťastným směrem, nebo není včas zaražen při svém rozvíjení. (05.01.2011)