Frank

Další důkaz toho, že nezávislé filmy scénáristicky i filmařsky válcujou veškerou komerční produkci. O Frankovi se toho moc napsat nedá. To prostě musíte vidět a slyšet. Michael Fassbender opět dokazuje, že je asi nejlepší herec současnosti. Celej film má na hlavě masku s jedním výrazem, a přesto dokáže rozjet koncert mimiky, nálad a pocitů, o kterých spousta herců nemá ani ponětí. Hudba je naprosto dokonalá a kdyby Frankova kapela existovala, hned kupuju jejich cd ... 8,5/10 "Secure the Galactic Perimeter!" (01.10.2014)

Že to bude totálne uletený britský indie bizár sa dalo celkom čakať. Aj tá nemožná hudba odpustená, ale úplný záver (a prekvapenie v podobe Fassbendera bolo veľké) mi zmaril predstavu o tom, kam ten film ide. Inými slovami. Fandil som tomu celý čas, ale koniec ma nechal neuspokojeného. Pravdepodobne som niečomu nepochopil, za čo film nemôže, ale tak čo už... nech mi Frank odpustí (04.01.2018)

Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita. (07.11.2014)

Frank je na můj vkus až moc podivný film. A jak každý asi ví, podivný a podivný může pokaždé znamenat něco jiného. Podivnost Franka však pro mě byla povětšinou i ekvivalentem nudy a nezájmu. Postavy mi byly nesympatické a téměř mě nezajímaly, stejně tak jako důvod, který donutil Fassbendera nosit na hlavě obří papírovou hlavu. 5/10 (13.12.2015)

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)