Frank

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)

Frank se našel kdesi na pomezí mezi absurdní skandinávskou komedií a britským sarkasmem a ta pozice mu nesmírně svědčí. Je totiž originální, bizardní, dojemný, zajímavý a především skutečně vtipný. Jeden z mála filmů v poslední době, u kterého jsem si po odchodu z kina řekla, že ho ráda uvidím znovu. (21.06.2014)

Polnočné weird kino. Frankova záverečná performance I Love You All bola geniálnym momentom. A Maggie to tam veľmi pristalo. Páči sa mi, že neskôr pri propagácii filmu išli s týmto band konceptom ďalej a vystupovali ako živá kapela napr v Colbert Report. (Art Film Fest - Kino Prameň - Teplice - 23.6.2014) (12.10.2014)

Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita. (07.11.2014)

Jako Fassbenderův fanoušek jsem samozřejmě zklamaná, že měl na hlavě celou dobu retardovanou masku Franka Sidebottoma (chápu dobře termín "volně inspirováno"?), horší ale bylo, že téma mě totálně minulo. Nemluvím o hudbě, taky občas poslouchám Captain Beefheart, Pere Ubu, Soft Machine a kdesi cosi, ale o tom divným freakovským podtextu, kterej mi strašně nesedl. (17.07.2014)