Frank

Ujetá hudební adventura pro pokročilé hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Já osobně bych tedy obří hlavu narazila spíš Gleesonovi (nic proti němu), než Fassbenderovi, jinak se ale cítím zatlačená do svých nejzazších koutů, abych tam našla jedno velké ponaučení - necpi se, kam nepatříš. Poslední Fassyho výstup, jakož i song, se nedá nazvat jinak, než jazykově vytříbenou katarzí ;-) (25.05.2015)

V podstatě dost normální film. Postava Domhnall Gleesona jakožto hudebníka bez talentu konečně dostane příležitost hrát s jakože avantgardní kapelou plnou mentálů. Řeší se co je mainstream a co ne, za jakou cenu stojí dělat něco líbivýho, a jaký to asi je být nula s pár tisíc followerama na Twitteru ve skupině neskutečně kreativních a talentovaných lidí. Sem tam si to trochu protiřečí; nadává se na popovou hudbu a ukulele, a přesto je to právě ta hudba, která soundtrackově doprovází celý film. A Sherlockovský trend s cpaním všeho co máme na našich smartphonech na obrazovku už taky trochu prudí. Takže, Frank je vlastně trochu jako Gleesonův characker; strašně se chce líbit a být něco víc, ale nakonec je vlastně dost obyčejný. (23.05.2014)

Příjemný film, který má prima zápletku a v podstatě neuvěřitelný humorný potenciál. Ale i když je to film vtipný, je vtipný spíše subtilně, onen komediální potenciál nevytěžuje ani zdaleka naplno. Nakonec totiž sklouzne spíše k melancholickému bilancování a balancování nad tématy uměleckých ambicí, úspěchu, žánrů a geniality... a tehdy se mě dotkl jeden z momentů vyřčený boomery, kteří to mají ve skutečnosti v hlavě často srovnanější nežli avantgardní svobodomyslná mládež: z utrpení hudba nevzniká, na muzikálnost nemusí mít žádný vliv. Mít duševní nemoc (trápení) je spíše smutné, nikoli umělecky plodné, a tím atraktivní. (23.10.2022)

Fassbender s papierovou hlavou, spieva a hrá v polohe, v akej sa doteraz ešte neukázal. Tento netradičný film má výborný nápad a rozbeh, zo začiatku som sa uchechtávala vkuse, po nástupe tragickejšej roviny všetko akoby stratilo šťavu a pár vtipných scén už nezachránilo fakt, že to celé akosi klesá na duchu. Domhnall Gleeson sa geniálne hodí do podobných lúzerských rolí, od čias Harryho Pottera z neho vyrástol zaujímavý a zapamätatelný typ herca. Nebyť množstva hluchých miest, dalo by sa z toho vyťažiť ešte viac, no i takto som spokojná. (05.01.2015)

Na Frankovi mě nejvíc zaujal nadhled, který byl po celou dobu projekce přítomný. Ironické narážky na život jedné kapely (který se dá ovšem zobecnit i na mnoho jiných), proces skládání a hudbu jako takovou, pak také twitter, youtube a plnění si snů (tak často zobrazované v hollywoodských filmech) mě bavily a už mi ani tak moc nevadila absence výraznějšího děje či jednotlivých momentů. A konec mě rozhodně překvapil (další boření žánrových klišé). Za mě to budou slušné 4*. (04.08.2014)