Revival

Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti. (08.07.2013)

Díky za to, že alespoň jedna režisérka z mnoha lidí tohoto řemesla se pustila do žánru tak choulostivého, jako je v dnešní době (chytrá) česká komedie. Musím říci, že se to povedlo, po herecké stránce je lahoda sledovat tyhle staré pardály v takových nahláškovaných rolích. Dokonce i u pana Genzera byla slušná snaha o herectví. Jediné co mě trošku mrzelo, že si tvůrci nedali práci s českými texty, kterými by domazlili soundtrack. Nehledě na to, že jim také měl někdo vysvětlit rozdíl mezi slovem Revival a Comeback. Jinak veliká spokojenost, kdo se chce dobře pobavit (i když, přeci jen troška té dramatiky tam stále je, bez ní to zkrátka v posledních 20 letech nejde) vřele doporučuji. (16.07.2013)

Tak především ve filmu dominuje Marián Geišberg, který byl pro mě doposud neznámým hercem (i když jsem po nakouknutí zjistil, že pár filmů, ve kterých se ukázal, jsem viděl). Ale vůbec celá čtveřice starší kapely Smoke působí docela kompaktně a nejzajímavější mi přišel asi Miroslav Krobot, kterému to prostě v této rovině sedne. Prostě sex, drogy a rock'n'roll počesku a postaru. (06.01.2014)

Ok, nejsem sice vyloženě fanda Alice Nellis, ale její tvorba velmi pomáhá současnému českému filmu nabídnout cosi jiného, takže jen více a jen houšť - ať se pouští do těch svých experimentů. V Ene bene a ve Výletu to bylo ještě velmi Papouškovské tlačení na pilu, v Tajnostech jsem se už naladila na její vlnu, Mamas & Papas byli příliš subjektivní, v Perfect Days jsme všichni zůstali při zemi, ale nepropadli jsme se ke kýči a nyní Revival si pohrává zase s trochu jiným žánrem. Čili ano, sice nemám záchvat štěstí pokaždé, když má výstup Krobot, ale všechny ty etudky zasloužilých Polívků a Heřmánků mi udělali velkou radost. #LFŠ (19.08.2014)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)