Réžia:
Olivier AssayasScenár:
Olivier AssayasKamera:
Eric GautierHrajú:
Clément Métayer, Lola Créton, Felix Armand, Carole Combes, Bobbi Salvör Menuez, Hugo Conzelmann, Mathias Renou, Léa Rougeron, Dolores Chaplin, André Marcon (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Paříž na začátku 70. let. Gilles, mladý vysokoškolský student, je zcela pohlcen politickou a tvůrčí vřavou tehdejší doby. Stejně jako jeho přátelé, i on se zmítá mezi svým radikálním postojem a osobními ambicemi. Skrze romantická setkání a umělecké objevy se Gilles a jeho přátelé dostanou do Itálie a následně do Londýna. Další, co na ně však čeká, je nelehká volba. Tito mladí nadšenci se budou muset konečně rozhodnout, kde je, v této bouřlivé době, jejich místo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (12)
Strašně nezajímavý příběh o mladých francouzech, kteří se staví proti režimu za každou cenu, aniž by jim vlastně fakticky někdo něco udělal. Z historie víme, jak to bylo, ale ve filmu jsou jen střípky, které dohromady nedávají nic. Film je plný mladých a nezávislých dětí, které berou drogy, odjíždějí na parádní výpravy za dobrodružstvím, milují se, nenávidí se, prostě o dětech, které žijí dneškem a neohlížejí se na zítřek. Chtělo by to něco navíc, nějaký příběh třeba, nebo aby se film někam posouval, nebo hlavní hrdina, aby nějak vyspěl, nebo tak... Postavy jsou statické a ploché, ani mě vlastně nezajímalo, co se s nimy stane. ()
Chápu, že tady v Česku to mnohým nevadí; pro mě to byl velký filmový zážitek - ten typ filmu, jenž vám v mysli zůstane i dlouho poté, co odejdete z kina. Výborná kamera a hudba, ale především mistrná stylizace do doby počátku 70. let. Taková je minulost jedné silné evropské generace. Nelíbí se vám? Ale z minulostí nic neuděláme, i když mnozí raději chtějí zapomenout, druzí raději nevědět. Společnost, v níž ještě existují nějaké ideje má mnohem lepší vyhlídky než ta, v níž lidé na všechno rezignovali a věnují se už jen tomu "svému".. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Rozhodně skvělej objev ! Zajimavá tématika a hlavně onen režisér většinu toho prožil, je to taková jeho převyprávěná autobiografie, a jde mu to dobře. Bavilo mě to, skvěle to zachycuje dobu a různé důležité detaily. Možna s těma pěti hvězdičkama přeháním, ale polsední dobou nejlepší fr. film (když nepočítám Intouchables). ()
Stejně jako u Avatara jsem si celou dobu filmu říkal o promarněné příležitosti. Ač oba filmy měly propracovanou nakladnou výpravu, Avatar zásadně trpěl ve sféře scénáře, u filmu jsem litoval vyhozených peněz za nudné vedení herců. Jako dokument své doby je film bravurní, nicméně vtáhnout do příběhu se mu ani trochu nepodařilo a koneckonců herecké ploužení bez špetky emocí tomu ani nijak napomáhat nechtěly. ()
Reklama