Manželia z roku II

Francouzská revoluce v plné parádě! Na jejím pozadí se odehrává příběh Nicolase, který se z Ameriky vrací do Francie, aby se mohl rozvést se svou ženou kterou opustil, když ze žárlivosti zapíchl barona, který jí nadbíhal. Historické události oné doby jsou věrohodně ztvárněny jakožto i první rozvody a Belmondo do nich přináší humorné vsuvky. Je to Belmondův druhý historický film, prvním byl Cartouche, kterému bohužel stejných kvalit nedosahuje ani náhodou. Škoda, chybí mu lepší tempo a pospolitost, celkově vyznívá jaksi zbrkle. A opět nechápu, proč musel vzniknout druhý dabing, kde osmatřicetiletého Belmonda dabuje jednašedesátiletý Krampol, to je fakt hrůza! V původním dabingu z roku 1972 ho namluvil Václav Postránecký a ten mu seděl perfektně. Krampol "Bébelovi" hlasově ladil, když ho daboval v osmdesátých letech a ne jako starej dědek. To samé například u Muže z Ria. Když máme takové klenoty ve starých dabinzích, je škoda a nesmysl je nahrazovat. (04.04.2021)

Francouzská komedie, která patří do zlatého fondu svého žánru. Kvalitní scénář, výborné herecké obsazení, spoustu humorem a akcí nabitých scén, jednoduše divácký požitek. Jedna z nejlepších rolí Jeana-Paula Belmonda i Marlene Jobert. Celkový dojem: 90 %. Jeden z těch filmů, ke kterým se stále mohu vracet a nezevšední mi. (19.04.2009)

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. (10.09.2017)

Žánr "dobrodružný" pasuje na tento film naprosto a úplně. Zběsilá honička Nicolase Philiberta za jeho ženou Charlottou přes dva kontinenty, revoluci a válku je vskutku dobrodružná a neustále drží diváka v dobré náladě. Mám rád takové satirické návraty francouzského filmu k stěžejním okamžikům dějin národa a špetka vtipu rozhodně neuškodila. Jen těch žen tam bylo až příliš a kdybych byl Nicolasem, asi bych bral Lauru Antonelli, ačkoliv zrzavá a svérázná Marlène byla též velice okouzlující. Výborný film, u kterého se člověk nenudí a pokud máte rádi dobu bídníků a rádi si připomínáte pád Bastily či za zvuku Marseillaisy táhnete na Rakušany, je to přesně dílo pro vás. 70% (05.09.2016)

To byl návrat do Francie ve velkém stylu a co toho stihnul. Belmondo opět využil svého kaskadérského umění. Skok z lodi do moře považuji za to nejmenší nebo možná nejlehčí. Sjezd ze střechy po břiše vypadal hodně nebezpečně. Manželé z roku II. jsou velmi svižnou komedií, od začátku do konce se pořád něco děje, takže jsem si ani na malou chvilku neoddechla. Všechno k dokonalosti doladil hudební doprovod.Ten považuji za hodně povedený. Když Marlene Jobertová promluvila hlasem Libuše Švormové, tak mi v hlavě automaticky naskočila Angelika a já měla na malý moment problém přiřadit si hlas k postavě Charlotty, protože jsem pořád čekala, že odněkud vyskočí Payrac. Tak tomu se opravdu říká deformace. (08.11.2010)