Don't Hug Me I'm Scared

Zbožňuju všech 6 dílů Don't Hug Me I'm Scared. Baví mě, jak se tahle zdánlivá dětská pohádka zvrtne to perverzního tripu. Týpci, co tohle vytvořili, jistě dobře frčeli na LSD. Celou sérii jsem pustil malému bráchovi za účelem vyvést jeho smýšlení mimo ordinérní koleje. Chci, aby vlak průměrnosti, jenž v něm formují rodiče, vykolejil. (04.04.2020)

Inspirace pořady jako "Sezame, otevři se" nebo "Muppeti" je více než jasná, stejně jako zaměření se na dětské publikum. Hezky se to rýmuje, to to celkem pěkné, kreativní jen trochu, ale proč ne. Pro děti je to myslím docela dobré, ale samotné opakování toho, že to chce být tvůrčí, mi nepřijde jako tvůrčí nápad. (24.09.2014)

Několik mindfucků v jednoduchém sledu anebo co se stane, když ve světě bezpečně uhlazených škatulek ("Green is not that creative color when it comes to leaves" aneb nauč se, co je zakázáno a co povoleno, pokud chceš patřit do kolonky úspěšný kreativec) protrhnete tu tenkou, byť houževnatou blanku naučených algoritmů a začnete omylem a nepřipraveni skutečně objevovat autentickou hlubinu, nořit se a tvořit, se vším nebezpečím nemožnosti návratu do povrchního normálu, jež s sebou tyhle poznávací výlety samozřejmě nesou, byť jste si jenom lízli, jenom ochutnali. **** Nic nového pod sluncem, ale na ploše necelých 3 minut je ta roztomile (čti jízlivě) shrnutá děsivost rozsvobozujícího bad tripu originálně působivá. *** Tvůrčí tandem pak v průběhu let na tenhle první výkřik podvědomí bojujícího o pozornost navázal dalšími, vždy ze sebe vymáčkli jeden probouzecí či prostě děsivý výkřik rok co rok. Až vznikla série, uťatá roku 2016 následným odmlčením. Bůhví, co se s nimi stalo pak, zřejmě přešli na jednu nebo druhou stranu, o něž se tu svádí boj - autenticita vs. normalita - prodrali se, nebo se nechali pohltit, zplanýrovat, a ať už to bylo tak nebo tak, oboje se vyznačuje veřejným mlčením - ti zarovnaní už nemají co říct, ti druzí nemají dobrý důvod se tím zdržovat od autentického pokračování. Za sebe vím jistě, co bych jim přála víc. (https://farcaster.webnode.cz/philosophical-school/essential-texts-in-czech-/ - Modus vivendi: Diaspora je můj vlastní záznam přesně takové - takové jiné - cesty ven.) *** A ne, na té sérii šesti animovaných děl není nic úchylného ani zvrhlého, je to velice věrohodný záznam bad tripů, při nichž si pronikavá, reflektivní mysl v záblescích tísnivě uvědomuje složité fyzikálně-filosofické souvztažnosti bytí v čase, prostoru a sounáležitosti, vzájemnosti (ústředními aktéry je trojice nesourodých, přesto zřejmě nerozlučných přátel), v jejich ohromujícím a odzbrojujícím vlivu na lidský život a lidské prožívání a snažení.*~ (07.09.2020)

Doporučuju místo mašinky Tomáše pustit dítěti už po narození DHMIS, aby si navykl jaký to je v očistci do kterýho ho pak pustíte. Kompenzací za to že nejste pornotaťka Roy, může být pořízení kreativního deníčku pro vaši pubertální dcerku a inteligentího motýlka, co bude odhánět nekonečnou řadu nápadníků. (17.07.2017)

S čím dál víc temnějšíma epizodama mi víc a víc docházela slova až jsem zůstala totálně speechless a brainwashed. Tohle se řídilo pravidlem all or nothing a šlo rozhodně all in. Umím si představit, že pokud tuto creepárnu nebudete milovat, tak ji s největší pravděpodobností budete nesnášet. Dokonalá parodie na Sesame Street tvořící takovej malej horrorland zdařile zvrácí všechna témata jednotlivých epizod v prohnilý a zároveň geniální brainwash, upozorňující na snahu TV oořadů vymývat mozky již od dětských let. Celý "Don't hug me, I am scared" si však žije vlastním vesmírem, je mnohem komplexnější a obsahuje tolik nejrůznějších Easter eggs a detailů, že vám prostě dokonale zavaří mozek. Doporučuji zaměřit se na důležitost postavy Roye a případně si ji dohledat v nejrůznějších teoriích o seriálu. (06.10.2017)