Stalker

Je to paradox. Stalker je dnes už filmový pojem, na který se každý dívá v zarputilé snaze porozumět jeho poselství a správně vložit každý abstraktní záběr do pomyslné myšlenkové skládačky. Avšak čím více o filmu víme a přemýšlíme o něm, tím více jsme v závěru zmatení a nevíme nic. A upřímně - tak je to lepší. Mozek byste sice měli nechat v aktivním chodu, protože o tolik filmové krásy, obrazového umění a extrémně hutné atmosféry nikde jinde zkrátka nezakopnete, ale ono je skutečně lepší nechat se Zónou pohltit a vcucnout, než ji utvářet a překrucovat dle vlastní vůle. Pro mě osobně jeden z nejzvláštnějších, nejzajímavějších a nejopojnějších filmových zážitků vůbec. A ano, chce to vidět vícekrát... (14.02.2014)

// Production Companies: Kinostudiya ''Mosfilm'' // Jediná svetlá chvíľka v tomto od veci nekonečnom a poeticky nudnom prízraku z Ruska znela takto: To ste stále opitý? Ja? čo tým myslíte? Napil som sa tak, ako to robí polovica národa. To druhá polovica národa je opitá, ja som sa len napil. (13.07.2012)

Ze začátku docela dobrý, ale konec mě poměrně zklamal, čekal jsem asi nějak vyhrocenější finále, pořádnou tečku.. Jakoby se tomu tvůrce chtěl vyhnout, poslední záběr je jen vemi nedostatečná náplast. Hlavně ze začátku jsem si obdivně opakoval, takovej ultralevnej nízkorozpočťák, 6 herců a to je vše, vystačí si s dialogy...ale zakončení bylo pro mě zklámání. Nicméně i tak, ze všech Tarkovského dlouhých filmu asi nejlepší.. (03.06.2008)

Velice nezvyklý film, který rozhodně není pro každého. Taková čistě klubová záležitost. (Pozor, spoiler!!!) Děj se odehrává v jakémsi imaginárním zoufalém světě, na jehož určité místo měl před dvaceti lety dopadnout meteorit. V oblasti dopadu začala příroda žít vlastním životem a tato oblast je ohraničena, hlídána a nazývána jako "Zóna". Podle legendy existuje v Zóně místo, které dokáže učinit člověka šťastným. Mnoho lidí se na ně už pokusilo dostat, ale všichni v Zóně nalezli smrt. Všichni kromě těch, jež provázeli Stalkeři, jakýsi podivný druh lidí, jejichž minulost i celý život je nějakým podivným způsobem spjat se Zónou. Ve společnosti Stalkera se do Zóny vydává i dvojice Spisovatel a Profesor. Muži pronikají skrz hlídanou hranici a vstupují do živoucí přírody, která jen zťěžka dýchá pod tunamy železa, které ji pokrývají. Opatrně procházejí přírodou, ve které neustále číhá nebezpečí smrti, které není vidět a ani my ho během filmu neuvidíme. Když konečně dorazí až ke kouzelné komnatě, ani jeden z mužů se do ní nepokusí vstoupit a profesor se ji dokonce pokusí zničit. Film je opravdu velmi filozoficky zaměřený a po zdlouhavém rozjezdu vás tak chytí, že se od něj nedokážete (i přes přehnanou stopáž) odtrhnout. Právě obrazová stránka je nejsilnější zbraní filmu a Tarkovskij všem dokazuje, že je Pan režisér. Neuvěřitelné kulisy zdevastovaného světa a všudepřítomný prvek železa i v překrásné přírodě ve vás zanechá opravdu hluboký dojem. Za čtyři, ale jen kvůli tomu, že je to možná opravdu až příliš dlouhé. (29.10.2005)

Lepší je hořké štěstí, než nudný život. Silné filozofické dílo s mnoha metaforami, které po celou objektivně předlouhou stopáž křičí na diváka a žadoní i ve zcela statických obrazech o jeho pozornost. Zároveň od první minuty jasně napovídá, že tohle není běžné sci-fi, jakkoli obvyklý mysteriózní film. Stalker je jediný svého druhu. Moře Tarkovského myšlenek na podkladu úžasně detailní kamery za podpory minimalistické a mystické hudby mi přivodilo nevídaný divácký zážitek a jeden z myšlenkově nejpodnětnějších snímků mého života. (29.03.2007)