Ôsmy deň

Tráva pláče, když ji sekáte – proto ji musíte hladit. To a spousta dalších kamínků malých moudrostí je v tomhle milém malém filmu. Filmy o tom, co všechno nám „normálním“ mohou mentálně postižení dát, bývají těžce kapesníčkové, na druhou stranu je asi potřeba občas si ve světě plném „in“ ujasnit, kdo je tady vlastně „out“. (26.06.2019)

Pro někoho možná ohrané téma, jak lidé s Dawnovým syndromem překvapují svou spontánností "zdravé" lidi a pozitivně tak zasahují do jejich života... Tento snímek sice prolíná toto téma taky, ale dle mého názoru střízlivým způsobem. Úsměvný a zároveň dojemný snímek! Film splnil má očekávání od filmu: odtrhnout mě od všední reality. Doporučuji ke shlédnutí :-) (19.03.2013)

Zajímavé, poutavé a ne příliš veselé, možná až depresivní drama o setkání a následném přátelství dvou mužů z nichž jeden přemýšlí o sebevraždě z důvodu manželských problémů a druhý je postižený Dawnovou chorobou. Film je založený převážně na výkonech obou hlavních představitelů, kterým není co vytknout (opravdu postižený Pascal Duquenne s přehledem přehrává i zkušeného Auteuila) ale film se kvůli nepřítomnosti pevného příběhu, zbytečně vleče a pomalá režie rychlosti také moc nepřidá. Rozhodně to není francouzský "Rain Man" ale zajímavý film určitě. (30.10.2011)

Tak trochu jiny Rain man. Chlapik je prepracovany, ma zvraceny hodnotovy zebricek a do toho vseho se mu do zivota priplete handikapovany Georges a vydaji se spolu na zivotne dulezitou road-movie. Gorges ma moc rad cokoladu a svoji maminku, Harry miluje sve deti a manzelku. Oba pri sve spolecne ceste zjistuji, ze nemuzou mit vsechno. Skvele jsou zejmena Georgeovy fantazie (napr. ta, ktera zacina malou myskou), kterou jsou ohromne silne a zaroven Georgovy ukazuji svym zpusobem skutecny svet. Nakonec bych rada jeste zminila zcela neuveritelne finale (hlavne mongolska scena a pout a uplne finalni scena s Georgesem). Zkratka Le Hutieme jour si me ziskal a nemaly podil na tom ma i Daniel Auteil. (05.09.2011)

Pan manažer potkal svého světlonoše a ten mu změnil jeho stereotypní život a ukázal cestu. Harry setkání s tak čistou duší, jako byl George, potřeboval, aby mohl konečně otevřít oči. Velmi příjemný a citlivě natočený snímek. Ani mi nepřišlo, že je tak dlouhý. Ponořila jsem se do něj a nechala se jím pohltit. Hrátky s kamerou byly taky příjemné a Georgovi představy byly kolikrát dětsky naivní, ale to bylo tou jeho čistou a nezkaženou duší a opravdovostí. (01.04.2015)