Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Fabio ZamarionHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Geoffrey Rush, Jim Sturgess, Sylvia Hoeks, Donald Sutherland, Philip Jackson, Dermot Crowley, Kiruna Stamell, Liya Kebede, Caterina Capodilista, Gen Seto (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je světově uznávaný znalec v oblasti výtvarného umění a starožitností. Ve svém osobním životě je však uzavřeným samotářem pronásledovaným mnohými obsesemi. Nikdy se nedokázal sblížit s jiným člověkem, není schopný s někým spolupracovat a v životě se nezamiloval do žádné ženy. Jeho okolí jej tedy považuje za výstředního génia. Bližší vztah má jen s Robertem (Jim Sturgess), mladým a zručným restaurátorem historických mechanických strojků a hodin. Ale ani tento vztah nelze nazvat osobním. Jedinou věcí, které Virgil věnuje svou vášeň, je tajná sbírka ženských portrétů všech uměleckých stylů a období, kterou mu pomáhá doplňovat Billy Whistler (Donald Sutherland), druhý člověk, kterého je ochoten pustit do svého soukromí. A tak jeho život běží zcela bez emocí a nečekaných změn. Až v den jeho šedesátých třetích narozenin přijde nečekaný telefonát od neznámé ženy (Sylvia Hoeks), která se představí jako Claire Ibbetsonová. Ta jej naléhavě žádá o pomoc při odhadu a prodeji zděděné rodinné umělecké sbírky. Virgil její nabídku nakonec přijme a dostaví se v domluvený čas do starého domu, který je zaplněný starými obrazy, sochami a nábytkem. Jeho nová klientka však na schůzku nepřijde. Pomocí dalších telefonátů jej Claire postupně přemluví k dalším pokusům o setkání, k nimž nakonec opět nedojde. Tak začíná zvláštní hra, která jej začne přitahovat. Snaží se zjistit identitu této tajemné ženy a pomocí triku zjistí, že Claire je mladá, velice krásná a trpí panickou hrůzou z okolního světa. A proto žije ve skrytých místnostech starého domu. Robert Virgilovi začne radit, jak krok za krokem získat srdce ženy, která se skryla před světem. Virgil se ocitá ve víru vášně a uprostřed hry, která navždy změní jeho šedivý život. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (904)
I Geoffrey Rush dokáže na stará kolena překvapit. Sledujeme ho zde jako postarší sběratele a znalce umění. Jediné, co mu v životě chybí, je žena. S jednou se náhodou seznámí, ale díky její fóbii z lidí to s ní nemá jednoduché. Nakonec si ale k sobe najdou cestu a vše vypadá dobře. Pak ale přijde zvrat a vše je najednou jinak. Trochu se to dalo čekat, ale i tak to člověka překvapí. Je to dost promakané. "V každém padělku je kousek pravdy." ()
První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. ()
Tenhle film mi privodil sok, o ktery se musim podelit. Je to nejspis tim, ze jsem nevedela, co od nej cekat. A ani ted si nejsem jista, jestli se da vystizne popsat. Zda se malinko zdlouhavy, ale presto velmi jimavy a napinavy... Nejdriv vas nalaka na krasne obrazy, pak vas zaujme postavou skrytou za dvermi a svou chorobou... a vy celou dobu napjate cekate, jak to dopadne. Rikate si, ze je to sice nevsedni vyvoj udalosti - nejen kvuli vekovemu rozdilu obou postav - ale presto si ve skrytu duse malujete jakysi happy ending. A pak prijde neco, co od zakladu otrese vami tak pracne vytvorenou predstavou. A ten sok nerozdychate az do zaverecnych titulku. Proc? Protoze se tam ten konec tolik nehodi, az je to genialni. Protoze je to najednou uplne jiny zanr, trochu lacinejsi, ale o to vic necekany. Rekla bych, ze tenhle kousek je pekne umelecke dilo a vydrazil by se hodne vysoko. Geoffrey Rush je vynikajici, ale pata hvezda patri Praze :). ()
Po dlouhé době zase jednou film, po jehož skončení jsem si mohl spokojeně odfrknout takové to áách, ve znamení, že jsem byl svědkem kvality. Geoffrey Rush je skvělý a v podstatě nesleze z plátna. Ostatní herci nejsou špatní, ale díky Rushovi vás to bude bavit. Režijně také nemám výhrady a opravdu mě potěšilo, že to bylo důmyslnější, než se na první pohled zdálo. ()
Tornatore je podobně jako jeho hrdina tak trochu muzeální exponát, kterému informační věk musí připadat jako záludný zraňující nepřítel a film jako intimní komnata jistoty. Emočně se mě film přestal dotýkat v (úmyslně) přepálené druhé třetině, twist je promyšlený a dobře připravený, závěr zbytečně natahovaný a doslovný. Výborní herci (duety Rush - Sturgess / Rush - Sutherland ozdobné), vizuál jedna velká nádhera (odkaz na Sorentina není náhodný, on i Tornatore pořád věří v sílu zbytečného gesta), hudební podklad snad až moc sentimentální. Příjemné muzeum nostalgie, pošetilosti a obranné odtrženosti od reality. Motivy třinácté komnaty, automatonu a pravdomluvného trpaslíka se mi na téhle trochu moc mechanické metafoře nejistoty, tvořivosti a destruktivnosti citu líbily nejvíc. ()
Galéria (66)
Zaujímavosti (13)
- Hudbu k filmu Ennio Morricone natočil s Českým národním symfonickým orchestrem v hostivařských studiích v Praze. (JoranProvenzano)
- Natáčelo se ve Vídni, Římě, Bolzánu, Miláně, Terstu a Praze. Natáčelo se od 30. dubna do 11. července 2012. (M.B)
- Když Virgil (Geoffrey Rush) podruhé sleduje Claire (Sylvia Hoeks), upadne Virgilovi mobil a ten poté vyběhne ven z domu, zavře za sebou bránu, ale nezamyká. Poté se vrací zpět a bránu odemyká. (vandertom)
Reklama