Blázni ako za mlada

Neumim si svůj život představit bez hudby. A tim pádem i bez hudebních skupin. Jsou skupiny co se nikdy neprosadí, pak jsou ty co se drží a skončí časem a nebo v tom nejlepším a pak ty, co hrajou desítky let. No a občas se některá pokusí o comeback, což se ne vždy povede. Právě skupina Strange Fruit se o to chce pokusit. Celkem jasně danej příběh s příměsí romatiky, humoru, britskýho akcentu a happyendu. Konec se mi líbil asi nejvíc, ale jinak byl celej film parádní. Uvažoval jsem mezi plnym počtem a čtyřma hvězdama. Soundtrack nakonec rozhodl o pěti hvězdách, hlavně díky skladbě "The Flame Still Burns". (04.03.2010)

Znáte to: sejdete se na abiturientském večírku a záhy zjistíte, že se nikdo nezměnil, Kdo byl blb, zůstal blbem, šprt šprtem, s kým jste se rádi viděli, toho vidíte rádi zase. A kapela je nemlich to samé. Po prvních chvílích, kdy všichni očekávají, že staré rány a jizvy jsou pryč, se všechno vrací tam, kde to tenkrát skončilo. Příjemná komedie se skvělým a vtipným začátkem, malinko bezradným středem a pohodovým závěrem. (09.08.2014)

Aneb jak dopadá resuscitace starých rockových harcovníků a jejich kapely. Stylově mi Strange fruit silně připomínali Uriah heep, kteří jsou mi velmi sympatičtí a ze soundtracku jsem tak byla odvařená. Pořád mi tam ale bohužel chybělo NĚCO, co by tomu pomohlo to vytáhnout na absolutní špičku. Ale i tak velmi příjemný hudební a filmový zážitek. (18.05.2011)

Kromě úsměvných patriarchálních výstupů Billa Nighyho jsem nezaznamenala žádný další impuls k opakované projekci, jen smutný pohled na bídu návratů do dob, které může oživit pouze remastering... Jóó, vystupovat z rozjetého vlaku se nemá, to může potvrdit třeba Mick Jagger, který se rozhodl stárnout mezigeneračně a díky tomu (a pokroku ve vývoji stimulantů) by o dvacet let mladším Strange Fruit ještě teď nakopal prdel :-) (16.07.2013)

Řízný revival partičky obstarožních rockerů, kteří sice zjišťují, že už nejsou nejmladší, ale svou poslední šavli zatím taky nehodili. Sympatické a nezvykle vyrovnané (oblíbil jsem si všechny) obsazení tvoří dobře sehranou bandu, z jejíhož finálního comebacku příjemně mrazí v zátylku. Film jasný a přímočarý jako uvažování postav, o nichž vypráví, zásluhou několika výprodejových vtipů místy ztrácí výrazně nostalgický punc, ale jako lehký přídavek k This is Spinal Tap funguje bez výhrad. 80% (11.10.2008)