Metallica: Through the Never

Už jen kvůli setlistu, který nemá slabého místa: Creeping Death, For Whom the Bell Tolls, Fuel, Ride the Lightning, One, The Memory Remains, Cyanide, ...And Justice for All, Master of Puppets, Battery, Nothing Else Matters, Enter Sandman, Hit the Lights, Orion...mimoto zazní kousek Whiplash a Wherever I May Roam. Zcela určitě si najde každý nějakou tu hitovku, kterou tady postrádá. Setlist poměrně i pasuje k příběhu, který ovšem osobně považuju za hodně nepodstatný, protože jediné o co tady opravdu je jen a pouze METALLICA. Demonstrovaná jako skvěle fungující těleso a hodně našlapaná mašina. (29.01.2014)

Myslel jsem, že to bude jako Imaginaerum od Nightwish. Příběh se zpěváky jako herci a písněmi na pozadí. Ale jedná se o koncert, kde jsou některé části příběhové. Samotný koncert je super, příběhová část mohla být trochu delší, ale taky se mi líbila a hudba výborná. 80% (03.02.2014)

Proč? Proč bylo nutné, aby toto vzniklo? Metallica je srdcovka - vychovávala mě v mých 15-17 letech, i když už ji dnes dávno nejedu. Ale proč koncert, okořenit jakýmasi výjevama úplně o ničem. "Filmový příběh"? Ale prosím vás. Také chybělo Wherever I May Roam a Harvester of Sorrow... aspoň mně a ostatní hitovky o tom ani nemluvím. Je to prachbídný a podle mě úplně zbytečný, viděl jsem 2D, takže ten zbytek je asi skrytý v tomto. Proto nedávám 2**, což bych jinak dal, ale nechávám na průměru. (15.07.2018)

Ku*evský nářez!:) Úžasné propojení dokonalého vizuálu příběhu, který se odehrává na pozadí koncertu, a samotného strhujícího koncertu, který má zároveň perfektně vymyšlenou a vytvořenou show s efekty, které doplňují songy skupiny. Už při scéně, kdy Dane vchází do koncertní haly za doprovodu skladby The Ecstasy of Gold od hudebního mága Morriconeho mně mrazilo a poté při koncertu ještě mnohokrát. Velkolepý zážitek. A samozřejmě klasika Nothing Else Matters nezůstala bez slz:) (26.07.2014)

Před dávnými časy, v naší Galaxii, žil jeden mladík, který prošel zajímavým hudebním vývojem. Přes normalizační cajdáky typu Holky z naší školky či Profesor Indigo, začal s nastupující pubertou čím dál více tíhnout k tvrdší hudbě. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, přes tehdy populární domácí rockové či metalové skupiny (Kern, Arakain, Titanic, později třeba Törr), dospěl k proslulým zahraničním kapelám - Metallica, Sepultura, později drsné deathmetalové grupy jako např. Napalm Death, Obituary, Suffocation, Cannibal Corpse, aby následně v druhé polovině devadesátých let, okouzlen světem filmu, začal koketovat nejprve s orchestrální filmovou hudbou a poté s hudbou klasickou. Přestože je dnes po hudební stránce úplně někde jinde než před čtvrt stoletím, s lehkou nostalgií vzpomíná na dobu, kdy se škádlil s přáteli depešáky, neboť mezi metalisty a depešáky panovala svého času stejná rivalita, jako mezi fotbalovými příznivci Sparty a Slavie. Nechal si tehdy narůst dlouhé, opravdu dlouhé vlasy (až po prdel), i v největším letním parnu nosil černé kalhoty, černé tričko a černý kožený křivák, protože správný metloš by se do jiného vohozu prostě neobléknul! Trvalé následky v podobě nebezpečně řídnoucí kštice mu nyní nezbývá než přehlížet, každý si přece musel projít nějakou formou puberty. Ale přestože je onen mladík dnes mužem v nejlepších letech (čti: osmatřicetiletý stařec) a primárně poslouchá zcela jinou hudbu, nenechal si ujít možnost vrátit se o více než dvacet let nazpět v čase a vyrazil do kina na 3D film Metallica: Through the Never. A udělal moc dobře, neboť kvarteto amerických heavymetalových mágů řádilo jako zamlada! Jediné co se mu příliš nezamlouvalo, byla násilně naroubovaná dějová linka se zfetovaným Dane DeHaanem, naštěstí nezabírala víc než cca čtvrtinu stopáže. A zbytek, zbytek byl čirou ódou na metal, na Metallicu, legendu mezi legendami! Verdikt: chvilkového návratu do svého mládí rozhodně nelituje. A 3D koncert Metallicy doporučuje i Vám! (12.05.2014)