Metallica: Through the Never
Metallica: Through the Never
Réžia:
Nimród AntalKamera:
Gyula PadosHrajú:
Lars Ulrich, James Hetfield, Kirk Hammett, Robert Trujillo, Dane DeHaan, Mackenzie Gray, Peter Bryant, Paul Lazenby, Matthew Hoglie, Dan Rizzuto, Loyd BatemanObsahy(2)
Legendární americká kapela Metallica přináší na plátna kin zcela nový filmový zážitek. Film s názvem, odkazujícím na stejnojmennou píseň z Black Album, sleduje mladíka Tripa (Dane DeHaan), který na živém koncertě skupiny musí splnit nebezpečnou tajnou misi. Kulisami jeho příběhu je jeden z nejlepších koncertů Metallicy ve vyprodané aréně. Tento jedinečný projekt v sobě spojuje filmový příběh a velkolepé živé záběry z koncertu jedné z nejpopulárnějších a nejvlivnějších rockových kapel v historii. Filmovému divákovi přináší neopakovatelný a vzrušující 3D zážitek, který díky oslňující pyrotechnice, propracovaným jevištním scénám a obrazem snímaným najednou 24 kamerami, nemá na plátně obdoby. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (13)
Recenzie (169)
Třebaže Metalliku hudebně zbožňuji (ačkoliv jen starou tvorbu, co si budeme povídat, se začátkem devadesátých let šla kapela do kopru), tohle mě skoro až urazilo. Vůbec nerozumím tomu nápadu spojit koncert s "příběhem" - beztak se většinu času díváte jen na samotnou kapelu na pódiu (což je asi dobře, protože dějová linka nestojí za nic). Zbývá tak jen ubohý koncert o celých jedenácti (!) písničkách. Palec nahoru za pár opravdu skvěle odehraných skladeb a práci s kamerou. ()
Proč? Proč bylo nutné, aby toto vzniklo? Metallica je srdcovka - vychovávala mě v mých 15-17 letech, i když už ji dnes dávno nejedu. Ale proč koncert, okořenit jakýmasi výjevama úplně o ničem. "Filmový příběh"? Ale prosím vás. Také chybělo Wherever I May Roam a Harvester of Sorrow... aspoň mně a ostatní hitovky o tom ani nemluvím. Je to prachbídný a podle mě úplně zbytečný, viděl jsem 2D, takže ten zbytek je asi skrytý v tomto. Proto nedávám 2**, což bych jinak dal, ale nechávám na průměru. ()
Nechápu, proč tento film viděli lidi, kteří Metallice nefandí. Through the Never je totiž jeden dlouhej koncert Metallicy, říznutej s čímsi připomínající spíše videoklip než nějaký vlastní příběh, protože i při těchto sekvencích hraje hudba nepřetržitě. Líbilo se mi, že kromě notoricky známého Nothing Else Matters, zazněly skladby jako Ride the Lightning nebo Whiplash. Celkem jich bylo tuším 11, ale delší stopáži bych se nebránil. Z filmografického hlediska se nejedná o žádný zázrak, který je třeba vidět na velkém plátně (např nejlepší 3D efekt filmu je IMAXový odpočet před tím, než to vůbec začne, ale to je vlastně u všeho, kromě IMAXových dokumentů), ale ten zvuk! Ještě při cestě domů mi bzučelo v uších. Ono třeba 110dB neni zrovna příjemných. BTW : Co byla kurva v tý tašce!? :D...90%...[30.09.2013_Cinema City IMAX_Flora] ()
Před dávnými časy, v naší Galaxii, žil jeden mladík, který prošel zajímavým hudebním vývojem. Přes normalizační cajdáky typu Holky z naší školky či Profesor Indigo, začal s nastupující pubertou čím dál více tíhnout k tvrdší hudbě. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, přes tehdy populární domácí rockové či metalové skupiny (Kern, Arakain, Titanic, později třeba Törr), dospěl k proslulým zahraničním kapelám - Metallica, Sepultura, později drsné deathmetalové grupy jako např. Napalm Death, Obituary, Suffocation, Cannibal Corpse, aby následně v druhé polovině devadesátých let, okouzlen světem filmu, začal koketovat nejprve s orchestrální filmovou hudbou a poté s hudbou klasickou. Přestože je dnes po hudební stránce úplně někde jinde než před čtvrt stoletím, s lehkou nostalgií vzpomíná na dobu, kdy se škádlil s přáteli depešáky, neboť mezi metalisty a depešáky panovala svého času stejná rivalita, jako mezi fotbalovými příznivci Sparty a Slavie. Nechal si tehdy narůst dlouhé, opravdu dlouhé vlasy (až po prdel), i v největším letním parnu nosil černé kalhoty, černé tričko a černý kožený křivák, protože správný metloš by se do jiného vohozu prostě neobléknul! Trvalé následky v podobě nebezpečně řídnoucí kštice mu nyní nezbývá než přehlížet, každý si přece musel projít nějakou formou puberty. Ale přestože je onen mladík dnes mužem v nejlepších letech (čti: osmatřicetiletý stařec) a primárně poslouchá zcela jinou hudbu, nenechal si ujít možnost vrátit se o více než dvacet let nazpět v čase a vyrazil do kina na 3D film Metallica: Through the Never. A udělal moc dobře, neboť kvarteto amerických heavymetalových mágů řádilo jako zamlada! Jediné co se mu příliš nezamlouvalo, byla násilně naroubovaná dějová linka se zfetovaným Dane DeHaanem, naštěstí nezabírala víc než cca čtvrtinu stopáže. A zbytek, zbytek byl čirou ódou na metal, na Metallicu, legendu mezi legendami! Verdikt: chvilkového návratu do svého mládí rozhodně nelituje. A 3D koncert Metallicy doporučuje i Vám! ()
Metallica pro MTV teenager sráče - ideální způsob jak si tuto kapelu znechutit. Pseudo-koncert před mrtvým publikem a prolínaný roztahaným a zcela nesmyslným "klipem", jehož jediným smyslem je demonstrovat 3D a předvést nějakého cucáka, se kterým se bude moci cílové kinder publikum ztotožnit. Libovolný živák Metallicy je výrazně energičtější podívaná, a Scorsesseho geniální kino-záznam Rolling Stones na toto může jen z velké výšky plivat. 4/10 ()
Galéria (19)
Fotka © Carole Segal
Zaujímavosti (5)
- Obsah tašky, kterou měl Trip (Dane DeHaan) přinést zpět do arény, nebyl nikdy ukázán ani vysvětlen. (Punisher)
- Ve filmu Metallica nejvíce hraje své skladby z alb „Ride The Lightning“ (1984), „Master of Puppets“ (1986) a „Metallica“ – zvané též „The Black Album“ (1991). Pokaždé jsou to písně tři. V případě „Ride The Lightning“ jde o skladby „Creeping Death“, „For Whom The Bells Tolls“ a „Ride The Lighning“. U „Master of Puppets“ se jedná o skladby „Master of Puppets“, „Battery“ a „Orion“ (tato skladba zní během titulků). U „Black Album“ se jedná o skladby „Wherever I May Roam“ (kde zahraje kapela pouze úvodní riff), „Nothing Else Matters“ a „Enter Sandman“. Dále ve filmu zazní skladby z alb „Kill 'Em All“ (1983), „...And Justice For All“ (1988), „Reload“ (1997) a „Death Magnetic“ (2008). Dále ve filmu zazní už jen jediná skladba, která není od Metallicy, a to „The Ecstasy Of Gods“ od Ennia Morriconeho. (FrankSusta)
- Ačkoli úvodní scéna a pár dalších poukazuje na to, že se koncert odehrává v BC Place areně, samotný koncert se uskutečnil v Rogers Areně ve Vancouveru, která se nachází jen pár metrů od BC Place. (Punisher)
Reklama