Hračka

Komedie sice s poněkud „rozplizlým“ začátkem, zato však s myšlenkou a dojemným koncem. Dokonalá ukázka toho, že peníze neznamenají v životě všechno, jak mnozí chytrolíni tvrdí. Rozhodně nemohou dítěti nahradit rodinné citové vazby. Komedie, která pobaví svým vtipem a zároveň nám podává na podnose pravdivou zprávu o našem světě. Nejdůležitější je zůstat člověkem. 75% (26.03.2012)

Richard je docela svérázný herec. Zpravidla je zapamatovatelný jako ztřeštěný, či nesměle troubovitý blbeček, dokáže však zahrát i na vážnější notu, což dobře předvedl třeba právě v Hračce. Richarda mám docela rád, má neuvěřitelně příjemný ksicht. A hračka ani není tak komedií, jak by se mohlo zdát. Docela jasně nastíněné třídní rozvrstvení společnosti - vlastnická třída (tatínek/majitel novin), která chce jen využívat další dvě třídy, pracující třída (Richard jako novinář, služebnictvo v domě), která chce uživit své krky a žít si své vlastní životy (a taky se trochu bouřit) a střední třída (šéf v novinách, ochotný se na požádání svléknout do naha), která leze do prdele třídě vlastníků a nejlépe by se po zádech pracujících vydrápala na stejnou pozici. Kromě toho fil obsahuje krásný Richardův monolog, (ve zkratce shrnutý děj filmu), o čem by psali do novin..... I když jsem se u Hračky teda skoro vůbec nesmál, je to rozhodně zajímavý film. (30.07.2009)

Zatím nejlepší film s Pierrem Richardem, který jsem viděl. Svůj podíl na tom ale má taky fakt, že je to vlastně thriller, který kdyby nebyl komediálně laděný a měl jiný závěr, by se klidně mohl zvrtnout dokonce do hororu. Ale hlavně se mi to líbilo stejně kvůli nejedné povedené vtipné scéně a také kvůli dost originálnímu námětu, který sám o sobě sliboval velké množství potenciálních gagů a naštěstí ho Veber využil nadprůměrně. Navíc to tentokrát i odněkud někam šlo a nebyl to jen sled scének, který nějak začne a nějak skončí. To se mi totiž stalo u zbylých dvou filmů s Richardem a i když jsem se u nich bavil zhruba podobně, ta bezdějovost mi v nich vadila. To tady ale bylo vyřešené, takže mám skutečně spoustu důvodů, proč mít Hračku radši než třeba Život plný malérů. Byť teda v počtu hvězdiček žádný rozdíl mezi těmi třemi filmy vůbec nemám... 4* (11.08.2022)

Asociálnost může mít nejrůznější podoby a často se vyskytuje tam, kde bychom ji nejméně čekali. Zdánlivě rozmazlené, ve skutečnosti citově deprivované dítě posléze nachází oporu u své vyvzdorované dospělácké hračky. A oba jeho rodiče - viditelný nestvůrný otec i obdobně založená příležitostně zmiňovaná matka - své dítě ztrácejí. Pierre Richard v atypické roli sociálního senzoru natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Nadčasový film o zranitelných stránkách lidskoprávního evropanství, jež by tak rádo vyučovalo okolní svět. (02.01.2022)

sociálno kritický námet, ktorý nevyznieva až tak komediálne ako niektoré neskoršie veberove filmy. jeden blbec na večeru tak pre mňa pôsobí omnoho zaujímavejšie, keďže kombinuje skutočne vtipnú absurditu, na ktorej sa nesprestávate smiať. tento snímok, hoci má výborný zámer, v tomto trochu zaostáva. (04.06.2011)