Jeden blbec na večeru

Snad nejlepší situační komedie, kterou jsem poslední dobou shlédnul. Ty situace jsou nepopsatelný, při kterých se budete opravdu smát. Vůbec jsem to z počátku nečekal a z pozvolna se bude smích stupnovat až po úplný závěr. Jacques Villeret je v roli blbce neposatelně dobrej, že snad jen blbec ho dokáže překonat. Jo, a bacha na exekutory. (29.01.2004)

"Strategie je to skvělá, ale co ten stratég...?!" Tak si říkám, jak by komedie vypadala, kdyby se panu Brochantovi nepříhodila náhlá zdravotní nepříjemnost a na večeři mezi blbce by s panen Pignonem opravdu dorazil... Nu věřím, že by si Francis Veber i tak vyhrál se svým scénářem plným neočekávaných point, jaké dokážou dostat nepřipraveného diváka do kolen, a i v této variantě by komedie dostala své nesporné kvality, ale určitě by z mé strany dostala minimálně o hvězdičku méně. Drsná zábava pana nakladatele a jeho kolegů, kteří se vysmívají z lidí se zajímavými koníčky či neotřelými názory a dělání si blbců z nevinných lidí mi totiž fakt nevoněla, měl jsem s ní zejména u prvního zhlédnutí problém a trvalo mi nějaký čas, než jsem se přes to přenesl. Nebýt zdejší velké obliby Blbce k večeři ze strany mých spřízněných uživatelů, asi bych se sám k němu nebyl býval vrátil, ale musím říct, že repríza se vyplatila a po většinu času jsem se pobavil minimálně tak skvěle, jak by jeden u kultovní komedie očekával, a dřívější problémy s tématem (i formou blížící se až k sitcomu) vymizly. Thierry Lhermitte mi nikdy nebyl příliš sympatický, takže v úloze cynika, který to pěkně odskáče, mi vlastně sedl jako málokdy jindy. Jacques Villeret se mi líbil o něco víc v Robertovi a Robertovi z roku 1978, ale ani jeho kreace v roli úředníčka Pignona se zálibou v stavění památek ze sirek nepředstavuje žádného ochotníckého šaška, jak jsem ho možná vnímal kdysi, naopak jde o inteligentně a precizně zahranou postavou s příznaky svérázného "blbce" i chytrého člověka současně. Vedlejší herci zdatně sekundují, ba i Prévost coby daňový kontrolor přehrává daleko méně, než zamlada a je snesitelný. Jen tak mimochodem, na vyvrcholení telefonátu pánovi s garsonkou a cizí ženou nelze nezapomenout. Velmi slušná zábava se zajímavým dramatičtějším vyvrcholením. 80% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (09.10.2020)

Blbec k večeři je příjemný film, ovšem téměř bez humoru. Člověk očekává od komedie mnohem víc, než jedno zasmání. Prosťoučký příběh s jednoduchou zápletkou. Bohužel je vše hrozně sucharské. Herci zřejmě také bydlí v Průměrňákově. Mnohem raději mám ztřeštěné francouzské komedie ve stylu Bažantů, které se tvořily dříve. Tohle se mi zdá lehoulince o ničem. S přihlédnutím na přiměřenou stopáž a solidní spád nedávám odpad. (22.08.2013)

"Pierre? Mám pro tebe úlovek." Francis Veber se vrátil z Hollywoodu a v Paříži to rozjel jako za starých časů. Opravuji - LÍP! Vždycky když se na Blbce dívám, říkám si proč se takové filmy netočí u nás? Čeští producenti si právem stěžují na nedostatek peněz, ale natáčením výpravných filmů typu Želary tomu nepomůžou. Kdyby se točily levné a vděčné konverzačky založené na hereckých výkonech, byl by to lepší byznys. Jenže předložte producentovi scénář á la Francis Veber nebo Neil Simon - řekne, že to není film, ale televizní inscenace. Je to začarovaný kruh. No, ať je to co je to, je to moje nejmilejší francouzská komedie. 100 % (22.02.2003)

Málem jsem si nevzpomněl, o čem ten film vůbec je, ale už to mám. Je to francouzská komedie, která se skoro celá odehrává v několika lidech v jedné místnosti a která pojednává o skupince lidí (resp. jednom z ních), kteří vyhledávají mezi lidem blbce, a ty si pak zvou na společnou večeři, kde se jim smějí. No, a tady se dostáváme do děje v době, kdy si náš smíšek udělal něco s nohou a nemůže se na večeři dostavit, a tak tráví večer s jendím blbcem u sebe v obýváku, a nechává si jeho ochotou ničit osobní život. (21.02.2008)