Rozbitý svet

Psychologické drama, u kterého nevím, jestli je lepší scénář, režie nebo herci v hlavních rolích (včetně mladičké Eloise Laurence). Tady si prostě všechno sedlo, takže mi jiné než maximální hodnocení ani nepřišlo na mysl. Můžeme sice takovýto svět pokládat za naprosto depresivní, ale tím spíše vyniknou ty prozářené paprsky naděje. (08.10.2019)

Zpočátku se dostavovalo spíše zklamání a jen velmi těžko jsem chápal že tohle byl nejlepší britský film roku 2012. S blížícím se koncem se ovšem dostavilo solidní vygradování a všechny dějové linie se dokonale protnou. Postavy již nejsou zcela černobílé a jejich chování se dá vcelku snadno pochopit. Je to prostě taková člověčinka, která je prosáklá tvrdou realitou. (31.12.2013)

Z počáteční bezstarostné nudy se to po půli přepne do "všichni jsou v prdeli módu," což chvílemi působí docela vykalkulovaně, (záchranka a policajti byli v těch třech domech snad častěji než v osmi sériích Zoufalejch Manželek) ale když přituhuje, tak si to pozornost umí udržet. Hlavní hrdinka mi bohužel nebyla moc sympatická. Civilní Tim Roth byl dobrej. (03.09.2016)

Jsem zmatená. Ne že bych si nedokázala užít mix žánrů, ale to je v případě, když je cílený a vytěžený. Tady mě s největší pravděpodobností nejvíc mate označení drama, sociální drama. Protože mám dojem, že film je ultimátně o něčem trochu jiném a rozhodně je vyprávěn úplně jinými prostředky, než jaké by byly typické pro "sociální drama". Například scéna, kdy Rickovi rodiče stojí v obývacím pokoji a diskutují nad šišatým nápisem na dortu, má mnohem blíž k jakémusi surrealistickému existencialismu. Ale oproti tomu tři vlčí sestry a falešná obviňování ze znásilnění jsou motiv typický právě pro sociální sondy. Sekvence otravování tatíčka kvůli telefonu je zase přímočará jako v nějaké slapstick komedii. Nejistou ruku při utváření výrazu celého filmu lze asi přičíst tomu, že se jedná o režisérský debut. Scenárista úplný začátečník není a vypadá to, že si na tomhle materiálu oproti přesně zaškatulkovatelným předchozím počinům zkoušel magičtější a rozvolněnější druh příběhu (ale neznám knižní předlohu, takže víc to rozebrat nemůžu, i když porovnání kniha - literární scénář - film by bylo asi hodně zajímavé). Zpracování mi přijde neukočírované třeba proto, že je poznamenané aktuálně módní hipsterskou estetikou, která mi přijde mírně samoúčelná a v závěru vlastně i docela otravná. Potenciál herců mi přijde nevyužitý. Třeba to, že Tima Rotha za celou dobu neuvidíme jinak než v obleku. A to se film celou dobu odehrává "u něj doma", jenom asi v jedné nebo dvou krátkých scénách jakože "pracuje", takže by byl formální oděv na místě. Vytváří to dojem nedotaženosti, film si bere za své velkou řadu témat a motivů, ale v detailech/hloubce ponoru selhává. To se záběry postav na estetickém vrakovišti nebo v zasklené mlze nahradit nedá. (05.05.2014)

Drsné drama, které se takovým na první pohled vůbec nezdá. Zajímavě využívá retrospektivu, což rozhodně lze považovat za novátorské pojetí. Vrcholy tohoto filmu přicházejí naprosto nečekaně, o to větší dopad na vás pak mají. Tady zase jednou budete cítit, jak hnusný ten život dokáže být a že se s nikým nemazlí. Není zde nic, co by mělo být fér, není zde nic, na co se můžeme spolehnout. Prostě jenom žijeme a ono to dopadne. Nějak. Znepokojivé, přitom skvělé. (06.12.2013)