Štědrý večer paní Hůlové (E04)

Zestárnout není umění. Umění je to snést. Chaunova fascinace ošklivostí a hrůzou dosahuje právě ve Štědrém večeru paní Hůlové svého vrcholu. A není to je závěrečná sekvence, kdy se – snad záměrně – po recitaci básně Jen leťte, holubi v podání Jiřiny Švorcové stará paní oběsí, ale především obrázek z tehdejšího televizního vysílání, plného falešných úsměvů a prázdných frází. Příšerná doba. (29.12.2018)

Tady je to přesně naopak než v Dlaždici: Rádoby vtipná společenskokritická pointa stojí za sarou bačkoru, ale ono se to bez ní zcela obejde. O kvalitu se postarala socialistická televize a paní Hůlová (které kameraman neměl to srdce říct, ať si ho nevšímá). Ute a Jan, umělci z Endéer, zpívají hladovějícím a opuštěným. I když ta pointa... možná jsem jen málo dada. (10.04.2012)

Štve mě, že mi byl vyzrazen konec a pointa od známého předem, a tak nevím, jak by mě to zaskočilo nebo ne; jak bych to pociťovala. Nicméně! Skvělý. Vybavil se mi Lynch. Je v tom něco nechutného, stejně jako v realitě, když přichází vánoční čas. Rozbalení bačkor a oddálení kamery je nejvíc moment! Připadá mi to super absurdum nasycený o bizár humor. Nebrat jako vážný horor nebo jiné vážné, ačkoliv motiv vážný vlastně je, tak je to vtipně a dobře s nadsázkou až do krajnosti líčeno. (24.11.2019)

Chaunuv majstrstyk. Ucetni z Haskovy povidky, ktery zada o zvydeni platu a se kterym otrese rediteluv komentar k celosvetove ekonomicke krizi, je jen slabym predobrazem pani Hulove, na kterou drtive dopadne svetova mizerie, strasliva normalizacni televizni zabava a vlastni osamelost. Pro pametniky zpevu Pavla Lisky (neplest se soucanym hercem), Bobiny Ulrychove nebo Nedelnich chvilek poesie prostor k ponure zabave. (Basen Jana Rybaka je kapitolou sama o sobe). Mnohovrstevnate, hutne, pusobive a notne depresivni. (26.07.2009)

Raděj než ve staru sám prožívat vánoce radši mě střelte do palice. Důchodkyně paní Hůlová z jednou nohou v hrobě a druhou v psychiatrické léčebně už v tom má nejspíš praxi. Tak jak asi dost takových starých lidí kdy vám samota a stáří vyhlodá díru do hlavy. Naštěstí už máme televize a člověk má koho poslouchat a na koho povídat v zašlém polorozpadlém bytě. Sedumdesátky sem minul asi o dvacet a štědrovečerní program a ty kecy hlasatelů o kolo toho se skoro nezměnily. A tady je sestřich těch nejvybranějších bezpáteřních hlášek. A tak se není čemu divit, že paní Hůlová si na konci snímku "odskočila". Koncentrace deprese na tenhle svátek pohody. A pokud máte v rodině nebo mezi přáteli nějaké nevyřízené účty doporočuju pro navození atmosféry pustit si snímek na zmiňovaný štědrý večer, nejlíp o samotě. Jako léčbu, že každý tak může skončit a nějaké handrkování o zbytečnostech je naprosto bezpředmětné. (21.07.2013)