Réžia:
George HoelleringScenár:
George HoelleringKamera:
Laszlo SchäfferHudba:
László LajthaHrajú:
János Cinege, Frau Cinege, István Kányási, Margit Szincsák, Mihály Nagy, János Sárkány, Imre Kovács, Frau Kovács, István Veres, Lajos KelemenObsahy(1)
Film Hortobágy vznikl dva roky po slavném Vančurově filmařském pokusu Marijka nevěrnice a dva roky před dalším vrcholem středoevropské meziválečné dokumentaristiky Země Motů (Ţara Moţilor) rumunského filmaře Paula Calineska, který v roce 1938 sklidil velký úspěch na MFF v Benátkách, a jenž byl Hölleringovým snímkem rozhodně ovlivněn. Philippe Haudiquet píše, že jde o snímek výjimečné vizuální vynalézavosti, kterou nelze srovnat s ničím v rámci tehdejší maďarské kinematografie, a že poetičnost některých scén připomíná Roberta Flahertyho a Alexandra Dovženka. Höllering totiž sází na dlouhé jakoby nekonečné záběry, které zachycují každodenní život maďarských pastýřů a chovatelů koní kolem obce Hortobágy, uprostřed maďarské puszty, ale také konflikty mezi generacemi a způsob, jak se jejich tradiční život pod vlivem dobové moderní „mašinistické" civilizace mění.
Jacques Lourcelles tu zase vidí vlivy Georgeho Rouquiera, ale navíc konstatuje a zdůrazňuje „kosmickou dimenzi Hölleringových postav", které mají „čelo v oblacích a duši mezi hvězdami".
Hortobágy se tedy těšil vřelému přijetí ze strany kritiků a sklízel úspěch po celé Evropě, ovšem vůbec se nelíbil dobovým politickým činitelům v zemi, kteří se vůči němu projevovali nechápavě a agresivně. Je pravda, že Hölleringův citlivý dokumentaristický realismus příliš neodpovídal ani dobovému vkusu, ani očekáváním diktátorského politického režimu, jehož představa o filmové prezentaci Maďarska a maďarské reality byla výrazně odlišná. Se zvláštním přijetím se snímek setkal také v roce 1940 v USA, kde se kvůli několika krátkým (téměř nepostřehnutelným) sekvencím nahoty a scéně porodu hříběte směl promítat jenom pro dospělé publikum. Což - jen zdánlivě kupodivu - filmu prospělo, protože nápis „Adults Only" přilákal určité kategorie diváků, kteří by jinak o maďarské dokumenty s venkovskou tematikou zájem rozhodně neměli. Ovšem autor filmu, režisér rakouského původu Georg Höllering, který byl velkým obdivovatelem maďarské kinematografie a v roce 1937 emigroval do Anglie, svůj snímek (a také spoustu dalších maďarských filmů) pravidelně promítal v rámci Londýnské filmové akademie, již v britské metropoli založil, a tím neustále upozorňoval britskou veřejnost na to, co se dělo v rámci maďarské kinematografie. A v 60. letech film jakožto symbolický dárek nabídl zpátky Maďarsku.
Je třeba se ještě zmínit o tom, že v roce 2007 režisé László Vitézy natočil podle Hortobágy zajímavý remake. Což není vůbec ojedinělý případ, protože třeba už v roce 1999 natáčeli Barna Kabay a Katalin Petényiová remake prvního úspěšného maďarského zvukového filmu Hyppolit domovník (Hyppolit a lakáj), jenž v roce 1931 natočil István Székely.
(Letní filmová škola)
Galéria (4)
Fotka © NFI
Fotka © NFI
Fotka © NFI