Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHrajú:
Jan Hartl, Libuše Šafránková, Martin Huba, Ivana Chýlková, Jiřina Jirásková, Lucie Juránková, Anna Klamo, Jan Mikušek, Emílie Řezáčová, Jan Jiráň (viac)Obsahy(1)
Operný režisér Vítek (Jan Hartl), ktorý má väčšiu slabosť pre sopranistky než pre hudbu, pripravuje v oblastnom divadle Mozartovho Dona Giovanniho. Život tohto vyhláseného sukničkára sa nečakane obráti hore nohami, keď sa za kurióznych okolností zoznámi so šarmantnou vedúcou detského zboru Markétkou (Libuše Šafránková) - vitálnou dámou so svojráznym zmyslom pre spravodlivosť, ktorá neznáša operu, pretože sa pred štyridsiatimi rokmi zamilovala do barytonistu, ktorý po augustovej invázii emigroval, a jej po ňom zostala dcéra Adélka (Ivana Chýlková). Nuž a onen dnes už neprehliadnuteľne zostarnutý donchuan Jakub (Martin Huba) je dnes zhodou okolností hviezdou Vítkovho predstavenia... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (348)
Kozy v opeře. Sled operních nácviků, mezi které Menzel nastrouhal pokusy o nevkusnou erotiku a polodementní příběh obstarožního donchuána, jehož chtějí z nějakého záhadného důvodu obskočit všechny vagíny v okolí. Ve finále člověk děkuje, že se nemalou část filmu operně kvílí - je to pořád snesitelnější, než sledovat eskapády souložícího Hartla a bourající Šafránkové. Nevím, jak moc si Menzel na tomhle silně prochcaném prostěradle začvachtal, nicméně není zrovna šťastným výsledkem, že nám jako epilog své filmařské kariéry zanechal tuhle buranskou frašku s trapně snobským ksichtem. ()
Tak především - ta jedna hvězdička je z úcty k dřívější tvorbě pana Menzela, která s "tímhle" nemá společného ani "ň". Musím přiznat, že jsem byl opravdu nepříjemně zaskočen, jak film vůbec o ničem není. Pan Menzel patrně nepochopil, že očumovat nahatý ženský v kabinkách letního koupaliště je vzrušující ve dvanácti. Z filmu však mám dojem, že se pan Menzel na koupaliště vrátil a z nějakého mě neznámho důvodu se rozhodl, že nás seznámi se závěry svého šmírování. A protože si u toho patrně poslintal triko, dospěl k přesvědčení, že ostatní chlapi jsou stejní plavajzníci, a že se jim film určitě bude líbit. Nelíbí. Pan Menzel by měl začít brát nějaké hormóny nebo nás čekají opravdu hrůzné zážitky. ()
Prostopášný režisér si chtěl si natočil svůj prostopášný film, kde si mohl zase pár hereček vysvléknout. Ve filmu hrají v podstatě jen tři herci: Hartl, Šafránková a Huba.Ostatní jsou jen sekundanti nebo křoví. (Evička Josefíková k titulní plakátové fotce na film snadněji snad přijít ani nemohla k poměru s odehranými vteřinam ve filmu.) Na film se dá koukat, poslechnete si úryvky z oper a ušetříte z rodinného rozpočtu. Děj je ale takový jednotvárný a nakonec ani nikam nesměřuje. ()
Reziser Jiri Menzel /Ostre Sledovane Vlaky, Slavnosti Snezenek) natocil najhorsi film svojej kariery. Ono uz ani samotne Menzelove scenare nikdy za vela nestali, jeho rezisersku karieru zachranovali skor Hrabalove diela nez originalita Menzelovych scenarov. To sa neda povedat o takom Otakarovi Vavrovi /Menzel u Vavru studoval filmarcinu, koncil tusim roku 1962/, ktoreho scenare ma stale oslovuju, a pekne dlho este budu oslovovat. Spat ale k Donsajnom. Zakladnou myslienkou filmu je inscenovat Giovanniho operu s lokalnym hereckym osadenstvom. Scenar je bez chuti, chyba ustredna dejova linia, Menzel chce divakovi predstavit operu so vsetkymi zakulisnymi tahmi, ale z Donsajnov je na hony vidno, ze operu sam nema rad, a ze cosi sa toci len nasilu a nasilu sa to chce vnutit divakovi. Rozputany sled udalosti - prichadza spevak z USA a reziser, postupne sa zapletu so zenami -- nema stavu, dotycne zeny uz maju zabehany svoj rytmus, a nahla zmena s prichodom 2. suknickarov posobi umelo a rusivo nielen na samotne zeny, ale co je ovela horsie, aj na divakov. Dalej. Sceny vo filme /ukradnute auto atd atd/ su vlozene nasilu a len nato, aby zaplnili prazdne miesto a natiahli dlzku na neznesitelnych 100 minut. Ano, Menzel sice vie rezirovat, ale dej, zapletka, dialogy a sled udalosti maju ovela blizsie podla mna k Troskovym trilogiam Slunce, seno a Kamenaky, nez k predchadzajucej Menzelovej tvorbe. K samotnej opere tiez par slov. Sceny z opery su dlhe, nudne a posobia rusivo. Hartl je nesympaticky, do role sa absolutne nehodi. Ostatni herci /Goldflam, Chylkova, Jiraskova/ predviedli jedno velke nic. Skoda, ze Menzel takto konci. Zaroven nech Donsajni sluzia ako krasny priklad toho, ze ceske filmy idu kvalitou coraz viac dole z kopca, a skor sa oplati sledovat kvalitu prichadzajucu z EU ako polizzioteschi a reziserov typu Balaguero, Dennis Gansel, Til Schweiger, Aki Kaurismaki, Aku Louhimies. 0 % ()
World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (18)
- Donšajni byl vybrán jako zástupce českého filmu, který se ucházek o Oscara v sekci cizojazyčný film. Původně to měl být Hořící keř (2013), ale nesplnil požadavky kvůli tomu, že byl původně udělán jako tří dílny seriál a později až jako celovečerní film. (Nifgai)
- Jedná se o poslední filmovou roli Jiřiny Jiráskové, která zemřela 7. 1. 2013, devět měsíců před premiérou filmu. (fiLLthe3DD)
- Pěvecké role nazpívali například sólistka státní opery Praha Anda-Luise Bogza nebo sólista Slovenského národního divadla Peter Mikuláš. (Olík)
Reklama