Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHrajú:
Jan Hartl, Libuše Šafránková, Martin Huba, Ivana Chýlková, Jiřina Jirásková, Lucie Juránková, Anna Klamo, Jan Mikušek, Emílie Řezáčová, Jan Jiráň (viac)Obsahy(1)
Operný režisér Vítek (Jan Hartl), ktorý má väčšiu slabosť pre sopranistky než pre hudbu, pripravuje v oblastnom divadle Mozartovho Dona Giovanniho. Život tohto vyhláseného sukničkára sa nečakane obráti hore nohami, keď sa za kurióznych okolností zoznámi so šarmantnou vedúcou detského zboru Markétkou (Libuše Šafránková) - vitálnou dámou so svojráznym zmyslom pre spravodlivosť, ktorá neznáša operu, pretože sa pred štyridsiatimi rokmi zamilovala do barytonistu, ktorý po augustovej invázii emigroval, a jej po ňom zostala dcéra Adélka (Ivana Chýlková). Nuž a onen dnes už neprehliadnuteľne zostarnutý donchuan Jakub (Martin Huba) je dnes zhodou okolností hviezdou Vítkovho predstavenia... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (348)
Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $248,390▐ našťastie som videl len 50 minút, radšej som potom presedlal na ďalší film v kine, som pri tom monotonnom ubreptano muzikalovom pojatom deji už zaspával a utekal z projekcie kade ľahšie, čo chcel týmto básnik vlastne povedať, jedine dať riadnu konkurenciu babovreskom, ani na nič iné sa to nedokázalo hrať /videl v kine: 10%/ ()
Bylo mi smutno. Ani ne tak z toho, že česká kinematografie zase jednou spadla na úplné dno, na to už jsem zvyklý. Ale hlavně z toho, že tentokrát se k filmové žumpě dokopal samotný Menzel, a to ještě s velkou dávkou hrdosti a nepřiznané senility. Takovou upištěnou bezdějovou srágoru by jeden očekával spíše od kolegy Trošky. ()
World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod. ()
Mozartovo dílo mám zkrátka rád a to v jakékoliv podobě. Já si nemůžu pomoci, ale byl jsem nadšen, bavil jsem se od začátku do konce. Chápu, že to zde málo kdo skousne, protože je tam více jak 70% z textu převážně operní árie. Ovšem už jen samotný scénář smíchaný s počeštěným a upraveným libretem do vložených situací s dějem spojených, je velice obdivuhodný. A to že pan Menzel má slabost pro ženy, to mu ze srdce přeji. Za mě - velmi milé překvapení. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (18)
- Jedná se o první scénář režiséra Jiřího Menzela. (M.B)
- Donšajni byl vybrán jako zástupce českého filmu, který se ucházek o Oscara v sekci cizojazyčný film. Původně to měl být Hořící keř (2013), ale nesplnil požadavky kvůli tomu, že byl původně udělán jako tří dílny seriál a později až jako celovečerní film. (Nifgai)
- Natáčení filmu probíhalo také na zámku v Lysé nad Labem a jako kompars v něm vystupují i senioři, kteří na zámku žijí v tamním domově důchodců. (Terva)
Reklama