Ukradli torzo Jupitera

Poněkud svižnější pokračování Něžného kuřete přináší více legrace a zároveň ponechává jeho příjemně starosvětský romantický nádech. Crazzy moment tu zajišťuje hlavně řecký policejní komisař: "Musíme vyslechnout krávy, někdo ukradl vlak, třeba šel kolem nich." Je to dvojice filmů, které nejsou nijak přelomové, ale k nimž se člověk rád vrací jako k jistotě dobré a inteligentní podívané. (13.05.2009)

Trošičku slabší než "Něžné kuře" , ale stále je to prostě komedie jak má být ... jak si všímám , tak Philippe de Broca nikdy nezklame , protože od tohoto filmu už jsem tolik nečekal a dostal opravdu hodně . Opět výborný scénář a z hereckých výkonů je asi nejlepší Francis Perrin . Výborná podívaná !! (25.05.2013)

Kým v Nežnom kurati šlo o zobrazenie vzťahu Lisy a Antoina a vyšetrovanie šlo do pozadia, tu sa to trošku vymenilo. Tento diel sa viac zameriava na Lisinu snahu o uznanie neviny Antoina a jeho nadobudnutého kamaráta archeológa, ktorých obvinili z vraždy. Ich neustále úteky a hľadanie dôkazov bolo vtipné a veselé, priam na mňa dýchala pohoda a radosť, s akou to bolo natáčané. K tomu veselé naháňačky, úteky, riešenie absurdných situácii a záverečná pointa, vďaka ktorým Jupiter patrí do rebríčka Top 50 najlepších oddychových filmov. 80% (06.01.2013)

Chtěl jsem se podívat na něco oddechového, veselého, přitom ne úplně hloupého, něco s vtipnými dialogy, komickými gesty, přitom ne úplně poťouchlého. Myslel jsem si, že by to mohl být právě tento film. A možná to byl, jenom jsem se zněj nedokázal radovat - i když na Meteorách jsem také chvilku pobyl. Myslím ale, ze znám důvod, proč mi veselohry (komedie, ne tak grotesky) prostě už nesednou: Vychoval jsem s péčí a radostí tři děti, přitom mi každé z nich přineslo takovou zábavu, legraci a komiku (o poučení už vůbec nemluvím), že se s tím film nemůže v tomto směru vůbec a nikdy měřit. (11.10.2014)

Francouzi to namíchali báječně - do přední linie postavili dvě velké národní ikony (Girardot, Noiret), do zálohy popleteného archeologa (Francis Perrin) se skvělým dabingem Fr. Němce a k němu po bok roztomilou a překvapivě (s ohledem na datum vzniku) velmi sexy blondýnu Catherine Alric (také báječný, sladký dabing Jarmily Švehlové), jednoho pana padoucha X a šíleného komisaře řecké policie. K tomu skvělá hudba (nejenom) s řeckými motivy, trochu toho moře, jednoduchou zápletku, hodně vtipů a když pak bylo nejhůř (a taky nevěděli, co s ní), Agnès Pochet ukázala prsa a bylo zase dobře.___A tohle všechno je holé nic proti té nenapodobitelné atmosféře VHSkových filmů ze západu, které sem za socialismu pronikaly, která z On a volé la cuisse de Jupiter přímo čiší, voní a tryská. (03.12.2008)