Recenzie (1)
Porno film "Johnny Wadd" primárně upoutá pozornost coby první z historicky proslulé série ultra nízkorozpočtových péček s titulním hrdinou, jež posloužila coby hlavní inspirace pro Paula Thomase Andersona při tvorbě "Boogie Nights". Andersonovo fiktivní, ale realitu bravurně reflektující pojednání o porno průmyslu vyvolává mezi vyznavači, a především pamětníky éry porno chic negativní reakce právě proto, jak bravurně dokáže za užití tvůrčí licence vystihnout dobu, o které pojednává, respektive její určitý výsek a fenomény. Když tamní bijáky o soukromém očku Brocku Landersovi konfrontujeme s jejich předobrazy (ačkoli ve vyprávění "Boogie Nights" postavy říkají, že jsou pojaté jako opozice vůči Holmesovi a jeho johnnywadovkám, Anderson je stylizoval právě podle Holmesových snímků), ukazuje se, že Anderson byl ještě hodně shovívavý. Jeho vyobrazení herecké šmíry a lacinosti produkcí se nemůže rovnat s bagrováním dna, které vystřihl Bob Chinn v tomto dobově nikterak nevyčnívajícím ultra rychlém a laciném počinu (v rozhovoru na DVD vzpomíná, že se film natáčel jeden den a rozpočet byl 750 dolarů). První "Johnny Wadd" a jeho nadcházející volná pokračování se těšily oblibě u baloňákové klientely, která cenila prvoplánovou nadsázku, jež ozvláštňovala vyprávěcí zákonitosti pornáčů vágním rámcem po vzoru noirové drsné školy. Příznačně na sebe ale nikdy nestáhly masivní pozornost jako novější "Hluboké hrdlo". Všechny Chinnovy filmy sice charakterizuje jistá nadsázka či humor, vždy se ale drží v ranku jalových sexistických fórků dotvářejících celkovou obšournickou atmosféru. Úspěch "Hlubokého hrdla" naopak vycházel z toho, že tento dosavadní omezující strop porno filmů rozbilo a přišlo s konceptem parodie a vyloženě nápaditými vizuálními gagy, které k filmu přitáhly ony zástupy diváků mimo obvyklou klientelu pornokin (byť se jinak pořád jednalo o hodně lacinou a kvalitativně nevábnou produkci). První "Johnny Wadd" tak zůstává připomínkou, že "Hluboké hrdlo" zdaleka nebylo prvním pornem s dějem, jak se často chybně traduje, ale také dobře ilustruje v čem spočívala jeho odlišnost od ostatní dobové produkce. V rámci filmografie Boba China pak ukazuje konzistentnost v jeho režijní a scenáristické marnosti, která se pouze minimálně proměňovala k lepšímu, byť hlavně díky technickým nárokům trhu. A co se týče porno kvalit snímku, ty s přehledem anuluje anti-erotická šmucik estetika a Holmesův neskutečně odpudivý slizounský účes. ()