Hedwig a Mizerný palec

Za každou cenu neotřelý pohled na problematiku hledání sexuální identity. V každém ohledu divný film o divných lidech, kteří dělají divné věci. John Cameron Mitchell, stvůrce toho všeho, zároveň představitel titulní role „sešité transky“, si nenárokuje naše sympatie, neatakuje naše city a zoufale vás nežadoní „buďte tolerantní“. Vypráví jeden příběh, možná příběh svého života (ujetou historku s gumovými medvídky a berlínskou zdí by nevymyslel ani Charlie Kaufman). Možná příběh, který vás bude bavit a dojímat. Nezanedbatelnou část filmu tvoří hudební čísla s nikterak geniálními texty. Tyhle videoklipy doplňují jednoduché animované pasáže, připomínající stylem i jednoduchostí chápání světa výtvory malého dítěte. Tím asi bude také Mitchell - malým zvrhlým dítětem, které na plátno rádo nanáší výrazné barvy, aniž by jim dodalo nějaký řád. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Eodeon, Sokkk_y (20.06.2008)

Necháte-li film uležet a popřemýšlíte si o něm, můžete dojít ke zjištění, že je to opravdu pecka! :) Ne, vážně si myslím, že je to možná nedoceněný film, stejně tak jako Mitchell. Proč on se nedal i na hereckou dráhu, vždyt jako Hedwika je absolutně božskej, ta jeho/její ležérnost v mluvě je fascinující. A ta hudba! Od vypalovaček o narostlém "angry inch" až po zamilované serenády, opravdu jsem nenašel jedinou, která by se mi nelíbila. Rovnováha zde funguje perfektně, jak po technické stránce, tak i příběhové. (22.02.2010)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

No nevím, mnoho z vás tady reptá nad průměrností písniček, mně přišly naprosto skvělé a spolu se soundtrackem z Velvet goldmine opravdu prvotřídní glamrockový nářez. A samotné zpracování filmu? To je plné nápadů, ať již prací s kamerou, tak kompozicí scény a záběrů. A pokud jako divák přistoupíte na podivně surrealistické vyprávění, není o čem. Michael Pitt si prostě umí vybírat filmy. 8/10 (29.04.2014)

Moc pěkný punkrockový muzikál, který příjemně navozuje atmosféru newyorské punkové scény z počátku 70. let a jejich transvestitismus (New York Dolls, Jayne County). Hlavní hrdina/ka Hedwig obdivuje Davida Bowieho, Iggy Popa a Lou Reeda a musí se vypořádat s problémy lásky a svého pohlaví (moc pěkná písnička Origin of Love), ale taky peněz a rock'n'rollové slávy. Nejvíc mě ale dostal vtípek o tom, že Hedwigu vyhodili ze školy za referát o agresivním vlivu německé filozofie na rock s názvem "You, Kant, Always Get What You Want":) (03.11.2006)