Hedwig a Mizerný palec

Jelikož jsem člověk, který má rád krapet netradiční filmy, kterému jsou filmoví transvestité povětšinou sympatičtí (jen si vzpomeňte na Frankieho-N-Furtera :-]) a rockovou hudbu má rád, tento film se mi skutečně líbil. Není revoluční ani mě nenaplnil nadšením, neboť nejde o komedii, ale spíše drama s černějším humorem. Ovšem režisér v hlavní roli je dokonalý, určité scény mají své skryté kouzlo a především ta filozofie snímku (lidé byli původně spojení, až Diovy blesky je rozdělili vejpůl a od té doby hledáme své skutečné polovičky) je skutečně krásná. (03.11.2006)

John Cameron Mitchell, takový rejža typu-světe buď ze mě vyděšen, čím já se zabejvám(viz Shortbus). U téhle sračkoviny jsem vydržel neuvěřitelných 26 minut. Zase je tu maník, co neví jestli má bejt chlapem či ženskou, zase se tu omílá nějaké trauma z dětství. Aby to mělo i politické poselství, je tu berlínská zeď, proč ne, tím nikoho neurazíš. Muzika má být z roku 90. Tak to jsi Mitchelli tedy ustřelil. Nejen, že ta hudba stojí za hovno ale v 90.-tém roce takovou primitivnost hráli snad jen upadající Styx, které stejně nikdo neposlouchal. V 90-tém jela poměrně pěkná a originální muzika, mám toho plné skříně. (21.11.2012)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

Napodruhé se mi to líbilo ještě mnohem víc a jen co doběhly závěrečné titulky, dal jsem na videu zpátečku a to krásné finále (tři písně + další dvě se závěrečnými titulky) si pustil znovu. HEDWIG AND THE ANGRY INCH se dá prostě vidět víckrát a řada z vás si ho snad i zamiluje. Pominu-li krásný příběh u kterého se ani nechce věřit, že je fiktivní, dále nádhernou vizuální stránku (animované sekvence, kostýmy, atd.), tak ze všeho nejúžasnější jsou ty písně. Je jich zde opravdu hodně a jedna lepší než druhá. Potěší zejména diváky s rockovým cítěním, ale skladby mají jak úžasné texty, tak skvěle propracovanou strukturu a jsou hodně rozmanité (od vypalovaček až po balady) a tak se budou nejspíš líbit všem. Samostatnou kapitolu by si zasloužil John Cameron Mitchell, který kromě režie ztvárnil také hlavní postavu (ještě dříve ji hrál řadu let na Broadwayi) a také se na filmu podílel i v dalších ohledech (spolupráce na scénáři, napsal monology, složil hudbu). V roli Hedwig / Hansela je naprosto dokonalý, úžasně zpívá a jeho výkon je tou pověstnou třešničkou na dortu. Prostě nádherný film, který se může směle měřit s kultovním THE ROCKY HORROR PICTURE SHOW. (07.01.2007)

Muzikál vyprávějící o životě a díle jednoho transsexuála? No a proč ne? Vítejte ve světě J.C.Mitchella! Tenhle film je.. no, řekněme velmi bizarní. Od Mitchella mám stejně radši Shortbus (plivejte si na ten film jak libo), protože je vážnější a jaksi umírněnější, ale i v Hedwize se dají najít zajímavé otázky o lidské sexualitě, identitě a tak dále. Ale co si budem povídat, hlavně je to zatraceně zábavný a hlavní hrdin(k)a je k sežrání! (25.09.2007)