Leave Me Like You Found Me
Réžia:
Adele RomanskiScenár:
Adele RomanskiKamera:
James LaxtonHudba:
William Ryan FritchObsahy(1)
Rok žili jeden bez druhého a rok jimi hlodalo pokušení zkusit to znovu. Nyní jsou Erin a Cal zase spolu a mají chuť dát vzájemnému vztahu nový, pokud možno trvalý impulz. Od výletu do kalifornského sekvojového národního parku si slibují romantické chvíle, které ale vezmou za své, když dojde na řešení nastalých problémů. Jejich snahu po novém začátku totiž setrvale nahlodávají neřesti každého z nich, které byly přebity vzpomínkami na to dobré, ale které se nyní v plné síle znovu vyjevují. A nezakryje je ani krása a majestát národního parku, které snímek nenuceně zobrazuje. Precizně napsaný film staví své hrdiny do konfrontací, které je neukazují v tom nejlepším světle, nicméně právě díky tomu vyznívá autenticky do té míry, že se v něm diváci začnou poznávat. Vzhledem k malicherným příčinám konfliktů by ale byli raději, kdyby povědomost vykreslených situací nebyla tak velká. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (2)
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum nezávislých (Leave Me Like You Found Me / LEAVE ME LIKE YOU FOUND ME / Nech mě, jak's mě našel) - To byl tedy vyvedený páreček Cal a Erin - on byl divný, ona ještě divnější. A možná proto se v tomto prapodivném snímku k sobě tak hodily. Jinak jedna velká nuda i na festivalovou podívanou... - 2. 7. 2012 - kino Espace Dorleans - Karlovy Vary - 25% ()
Folkové snění, vyjadřující se vesměs pomocí signálů... Sevřené vyprávění o dvou lidech, natolik sevřené a křehké, že jakýkoli cizorodý prvek (další lidé na cestě, "medvěd") se nezmůžou na víc než odevzdané rozvíjení hlavního motivu. Výjimku tvoří národní park, který výrazněji "promlouvá" nespornou krásou + vyslanými signály autorky filmu. Jiskry v ohni, proudící řeka -> ve filmu není nic, co by nedotvářelo mozaiku vztahu (vzájemného hledání) a právě symbolika přírody je největším příslibem empatické autorky. Adele Romanski cítí své dvě postavy, zřejmě dokonale odpozorované a niterně propracované. Žel neříká nic nového a "staré" sděluje trochu unaveně. Zdaleka nejpůsobivější jsou proto momenty tlumeného čekání, dlouhé pohledy, zrcadlící vývoj vztahu (paradoxně ja tato pomalost daleko méně unavená). Závěr odkryje karty jemně a citlivě, pomocí mála slov a převažující tmy, což přesvědčivě dotváří pozice obou postav. Ze všeho nejvíce mi debut Adele Romanski připomíná jímavé písničkářky, takový ten éterický a tichý hlas (Rachael Yamagata, Tori Amos). Chovám k obojímu sympatie, ale čtyřminutový song ve mně stále zanechá o poznání víc. (MFF KV 2012) ()
Reklama