Henrik

Norové mají, věru, zvláštní smysl pro humor. 1)  Jen málokdy pociťuji u filmů takovou nechuť, ať už jde o herce, dialogy, děj, či vyznění. Chtěl-li 33letý scenárista a režisér Martin Lund nabudit u diváka znechucení hraničící místy s hnusem, pak se mu to, všechna chvála, podařilo na výbornou._____ 2)  Při sledování této křeče nepříjemných lidí jsem měl pocit, že za pět minut začne apokalypsa. Nezačala, díky Bohu._____ 3)  Trefný koment: všechny jednohvězdičkové. (20.06.2021)

Společenský ztracenec, domácký ironik, přátelský blbeček, zakuklený šílenec - to je v kostce Henrik - s vystupováním, vzhledem k věku a společenskému statusu, tak trochu mimo naši sluneční soustavu... Na to, jak ho předvedl Henrik Rafaelsen, netřeba slov - musí se vidět. Navíc mně během sledovačky došlo, že tak nějak málo tančím, málo zpívám... prostě kousek Henrika v nás by nikomu neuškodilo :-) (29.07.2014)

Během 74 minut rozehrát tak velkolepou psychologickou studii, to je gigakumšt! Nepochopenej outsider, co neumí komunikovat, leccos si moc bere, romantika pro něj nemá pražádnej význam a neustále by sexoval ... to je přesně (asi) to jediný, co si od seveřanů vždycky nechám rád zobrazit. A Henrik Rafaelsen, malinko norská verze Chrise O'Dowda (min. v pár polohách), ho "zobrazil" naprosto dokonale. Navíc mu perfektně sekunduje lehce vznětlivá, a přesto dostatečně sympatická Janne Heltberg, kterou si i na tak malym prostoru bez problémů zamilujete. --- Jo, místy je to perverzní; jo, ta koncovka tomu dvakrát neslušela - ale jinak nemám dalších výtek (navíc tu úchylnost snad seveřanum ani vytýkat nelze). Scéna "But I do have a name" mě navíc neskutečně vzala a taky výběr písniček byl bezchybnej. :) --- (Je to na ulož.to i s anglickýma titulkama). (20.06.2013)

Henrik se ztrácí sám sobě - ani jedna ze sociálních rolí, které na sebe v životě bere, mu nesedí. Sociální role kamaráda zamrzlého na prahu 20 let mu sice až donedávna vyhovovala, ale teď mu začíná téct do bot. Přítelkyně čeká dítě, pořádá párty na úrovni pro lidi, kteří ví, co a kdo jsou, a Henrik ztrácí půdu pod nohama. Začíná patřit do světa, do kterého patřit nechtěl, utíká před dospělostí i zodpovědností, ale ze své nedospělosti postupně sám dostává psotník. Kamera houpavě popisuje svět 35letého krizí osobnosti zasaženého muže s chlapeckou tváří, eskapády hořce úsměvné, posmutněle zábavné a hlavně - cyklické. Nikdy nekončící příběh Petra Pana začíná. (30.06.2012)

(MFF KV 2012) norská pecka, oscilující na pomezí komedie a vztahového dramatu. hlavní hrdina je naprosto skvěle zahraný a jeho eskapády plynoucí z jeho nezodpovědnosti a nevyzrálosti, která se jaksi neslučuje s tím, co se od něj už tak nějak čeká s ohledem na věk, ženu, dům a blížícího se potomka, spolehlivě pobaví. a zároveň vzbudí to správné, co vzbudit mají. totiž, že ne pro každého je snadné vzdát se toho, co má rád a že místo pro kamarády, srandičky si člověk prostě uchovat chce. akorát se to musí sladit lepším způsobem, než se dařilo zde. každopádně, vynikající film a především scéna na autobusové zastávce je perfektní... (08.07.2012)