Dvojník

Disociativní Dostojevského novela zasazená do bezvýchodného kafkovského úřednického světa, navíc ukotvená v jakémsi bezčasí, kde největší hitem je japonská tklivá hudba. Vcelku záslužná óda na poruchu identity, tu a tam černo-humorná, občasně nimrající se v beznaději a ponižování, sem tam i tajuplná ... každopádně velmi velmi stylizovaná! 75%. (26.01.2015)

Tak to bolo niečo! Poriadne silná a pochmúrna atmosféra sa niesla v podstate celým príbehom a toto bola psychodráma ako sa patrí. Svojim spôsobom dosť podobné ako iný film o dvojníkoch Enemy, avšak The Double bol určite lepší a najmä zmyselnejší ako tá pavúčia absurdita. Občas som sa trochu strácal, ale vždy som sa dokázal napokon zorientovať. Film mal ohromný spád a to vizuálne stvárnenie bolo fascinujúce. Ústredná myšlienka o túžbe byť obdivuhodný a neutíchajúci pocit krivdy boli vystihnuté takmer dokonalo. Jesse Eisenberg pomaly ale isto čoraz viac dozrieva. Niekoľko absurdných a nelogických vecí mi síce prekážalo, ale v podstate aj tie krásne reflektovalo ten pocit neviditeľnosti a menejcennosti. (12.06.2014)

Nemůžu se vyhnout srovnáním s Enemy, jde o podobnou hru s divákem, jen Dvojník je víc neuvěřitelný, Enemy se pořád drželo v mezi, kde všechno dávalo smysl, na to Dvojník z vysoka kašle a dělá si s postavou a s divákem co chce, je mu úplně jedno co dává smysl a co ne, vlastně jsem ten film totálně nepochopil, nebo pochopil, ale tolik věcí mi tam nedává smysl, že to je prostě nereálný, musím pak někde najít oficiální vyjádření režiséra, nebo najít jiné teorie. Pokud si Simon sám vytvořil Jamese ve své hlavě, proč ho všichni viděli? Proč bylo všechno tak reálný, všechny ty konverzace, hromada momentů, kde to prostě jen na halušky svést nejde, fakt ten film nepobírám, ale nebyl tam čas na nudu, dost mě to bavilo, sice se mi přeškvařila hlava, ale musím to vidět znova. Ale pořád si myslím, že Enemy je lepší film než Dvojník, co se obsazení i příběhu týče. (16.06.2014)

Začátek jsem rozdýchával hodně těžce a už jsem myslel, že jsem narazil na další z občasných filmových omylů. S postupujícím časem a příchodem druhého Simona mě ale film vcucnul a nakonec mi bylo trochu líto, že už je konec. Ve výsledku z toho mám smíšené dojmy a pocit nevyužitého potenciálu. Nebudu se holedbat, že jsem to pochopil, vidím v tom ale velké rezervy. Nápad originální, herecké obsazení parádní (Mia Wasikowska úžasná, Jesse Eissenberg velmi přesný), má to atmosféru, je tam i romantika, jenže na čtyři mi to všechno nestačí. Divné. Asi tak jako samotný film. (31.08.2014)

Mindfuckoidní lehce depresivní neurčitost. 1) Absolvent Cambridge, nadaný 36letý scénárista a režisér Richard Ayoade (otec Nigériec, matka Norka), představitel Mosse z Ajťáků, zkoukl Brazil a 1984, přečetl Kafkův Zámek a asi i Dvojníka z roku 1846 (Dostojevskij ho napsal ve věku 24 let) a pustil se do díla._____ 2) Mezi 30letým Jesse Eisenbergem (neprůbojný Simon) a 30letým Jesse Eisenbergem (suverénní James) to vpravdě jiskřilo. Chemie, jak to rádi nazývají někteří komentátoři, tu fakt funguje._____ 3) Přidejme výbornou hudbu jako hravý kontrapunkt k tísnivé atmosféře snímku i pěkný šedesátkový vzhled._____ 4) A protože je módní dnes mluvit i o homosexualitě, nevyhnou se tomu tématu ani oba hlavní hrdinové: James: You can't be doing anything gay. No ice-cream cones. Simon: I like ice cream. James: Of course. It's delicious. Ice cream is fine in a cup, but in a cone is gay unless you're with a woman at the time. Simon: Anything else? James: No riding on a motorcycle with another man. Exceptions are drive-by shootings, bomb throwings and purse snatchings. Anything else is gay. Simon: You seem to know a lot about this. James: Defense wins championships. (05.03.2015)