Carol

Naprosto tuctová romance, která pořádně nevyužívá ani období, v kterém se odehrává, ani herečky, které má k dispozici. O mužských hercích snad ani nemluvě, průměrnější vybrat nemohli. Možná tím chtěli zdůraznit ženské postavy nebo co (v takovém případě docela laciná taktika, řekl bych), ale moc to nepomohlo, protože scénář je skládán z scén, které někdy nemají ani ždibek dramatu nebo nějaké provázanosti, dialogy jsou až na výjimky jedno velké utrpení a jediné, čím si člověk film může nějak odlišit, je ta hezká zrnitá retro stylizace a celkově jaksi staromódní přístup k natáčení. Ano, Rooney a Cate jsou velmi slušné, ale.. ta romance je opravdu vystavěná tak průměrně a tak šablonovitě, že se nemohou příliš ukázat. Nakonec jsem si užil tedy zvlášť Rooney jen čistě z osobních sympatií k ní. Ale většinu času jsem se jen nudil. Hudba klavírní romanticky tklivý standard, takže docela hezká, ale taky nic co by se něčím odlišovalo 5/10 (obě herečky nominované na oscara - další příklad povinné nominace) (28.02.2016)

Je to takové...nevím, jak to přesně popsat...těžké, nejednoduché, podlouhlé a čekající....Rooney je chameleon a v jednu chvíli jsem si myslela, že se dívam na Audrey Hepburn :) Cate mi tu přišla taková jiná - jakoby dospělá :D :D Což je ironie, jelikož byla rozhodně v mnoha filmech "dospělejší". Film vyniká úžasnou hudbou a tématem, které by i doktor vyléčil :) Aneb v 50tých letech se dalo všechno vyléčit :D :D Každý, kdo někdy miloval a věděl, že nemá - jelikož to není dobrá volba v případě té osoby - porozumí tomu "trápení", kterým si hlavní představitelky procházejí....Oscarově to nevidím...Max. Cate a to už jen tak z donucení...Ale je to rozhodně film na zamyšlení, jelikož téma přijímání lidí, jací jsou - to je vždycky tématem hovoru v "dobré vyšší společnosti" :) (01.02.2016)

Je to čistá hrůza. Nemotorná prodavačka narazí na zákaznici, jíž je vyzrálá padesátka vypadajíc jako žena, jež plastického chirurga navštěvuje jednou do měsíce. Tato padesátiletá krasavice uhrane ženu za pultem, jež je z celé situace tak odvařená, že manka na kase jsou častá jako příjezdy pirátských korábů plných uprchlíků na břehy Helénské republiky. odpad! (14.03.2016)

Pouto nejsilnější v ryze ženském podání. Snímek, stejně jako onen klasický britský titul, ani na chvíli nepostrádá osudovost z náhodného setkání, jež zahoří láskou a nákloností, a komplikovanost, z toho vztahu plynoucí. Pomalé tempo, kostýmy, podmanivá hudba a dvě ženy, přičemž Rooney Mara mě těma svýma očima doslova hypnotizovala od začátku až do konce. Silná koncentrace emocí. (26.02.2016)

Svým stylem možná nejvíc „straight“ film Todda Haynese. I Daleko od nebe bylo více meta-komentářem k melodramatům Douglase Sirka než čistou, vtahující a univerzální love story. Carol je pro mne zralým dílem režiséra s pokorou vůči příběhu a herečkám, který sobě ani divákům nepotřebuje nic dokazovat (ano, pomrkávám na tebe, Alejandro). Svou očistnou jednoduchostí, za kterou ovšem tušíte dlouhé přemýšlení nad každým záběrem, mi připomněla Leanovo Pouto nejsilnější. Také tady začínáme jednou z posledních scén (kterou v závěru vnímáme ze zcela jiného pohledu), také tady jsou rovnoměrně zohledňována hlediska obou zamilovaných, také tady jde o zapovězenou, společensky nepřijatelnou lásku. Hrdinky však musejí své emoce skrývat ještě obezřetněji než Leanovi milenci. Jejich vztah je vnímán jako obscénní nejen morálně, ale i legálně, což vyprávění obohacuje o znaky krimipříběhu. Svou interakci musí Therese a Carol omezovat na letmé doteky, ostýchavé pohledy z očí do očí a navenek nevinné konverzování. Více nám toho mnohdy prozrazuje jejich pozice v záběru, prostředí, v nichž se nacházejí, objekty, které je doplňují (nebo nám brání je lépe vidět). Proto zřejmě mnozí film shledávají akademicky chladným a odtažitým. Volil bych spíše slova „decentní“ nebo „uměřený“ – film není upředen z velkých emocí a vykonstruovaných dějových zvratů, ale z drobných gest a pohledů, jimiž spolu Carol a Therese pro absenci jiného slovníku komunikují až do bodu, kdy se již nemohou vrátit ke svým dřívějším identitám, dál předstírat, že jsou někým jiným. Zásluhou tušeného, ale nevyjádřeného film nepostrádá dramatické ani erotické napětí, které by při větší explicitnosti nebylo dosažitelné. Do hledání vztahové rovnováhy Haynes smysluplně zapojuje několik málo motivů (jízdy autem, symbolu uzavřeného mikrosvěta hrdinek i jejich nenaplněné touhy po svobodě, získávání jistoty a přejímání moci nad pohledem a reprezentací fotografováním) i vedlejší postavy, z nichž ani jedna nakonec neslouží jenom k tomu, aby Carol/Therese měly záminku k verbalizaci svých pocitů. Podobně jako Pestrobarvec petrklíčový, ani Carol není jen o vztahu lesbickém. Stejnou nejistotu, jak vyjádřit pocity, pro které nezná slova, zažil zřejmě každý zamilovaný. 85% (18.04.2016)