Jde si pro nás noc

Příběh je v tomto případě věcí podružnou. Zmlátit, rozsekat, postřílet, upálit a rozřezat, to je to, oč tu běží. A všeho je tu vrchovatě, takže milovníci usekaných končetin a vyhřezlých vnitřností si přijdou na své. Jenže abych pravdu řekl, na mě toho bylo možná až příliš, což mělo za následek, že jsem finální souboj, který měl být vrcholnou ukázkou bojových schopností obou zúčastněných, kompletně odzíval. Nicméně za čas si zase podobnou řezničinu rád pustím. 70% (02.12.2018)

The Night Comes for Us nebezpečně dýchá na záda svému rivalovi patřícímu do stejného žánru (Raid 1 a Raid 2). A opět se zde objevil Uwais, kterému tentokrát vrazili scénář do ruky a jen vzkázali: "Hraj padoucha". Sice na to nejsem vůbec zvyklý, ale co už. Příběh trochu o ničem, ale tímto aspektem se nemůže chlubit ani Raid a koukejte, jaká klasika se z něho vyklubala. Joea Taslima bych si uměl představit v hollywoodském bijáku, má fakticky talent. Když přejdeme do kolonky akčních scén, tak mohu jen říct FANTASTICKÁ práce. Vážně. V momentech mi až padala na zem mandibula (ehm, tedy dolní čelist), neboť taková choreografie se moc často nevidí. A ty gore scény, WOW, jednoduše WOW. Krví se nešetřilo, každé zabití opravdu brutální. Za highlight scénu nepovažuji ani tak závěrečnou bitku Taslim vs Uwais, nýbrž ale ultimátní souboj Julie Estelle proti dvěma ženským nájemným zabijákům. Skvělá kamera, velice rychle, ale přehledně zpracovaná samotná bitka, parádní práce s barvami. Ani Tarantino se v Kill Bill nedostal na tak vysokou hranici kvality. Konec překvapil, asi bych nečekal druhý díl, ale na druhou stranu je pravda, že s Julie Estelle v hlavní roli by to asi šlo. Časem možná zvážím i hodnocení nejvyšší, tady vidím potenciál na kultovní záležitost. Za mě dávám 84 % (23.12.2018)

Vysoce kultivovaně natočená jatka. Příběh je pouze je chaotická výplň mezi akčními scénami plnými obnaženého masa, kostí a krve. Postavy mají podivné motivace a chovají se často nelogicky, ale zase tak moc to nevadí. Kamarádi z RAIDů si prostě trochu zablbli a na stříbrném podnose servírují několik nezapomenutelných bojových scén a bolestivých okamžiků. Uwais si svou netradiční roli docela užívá ale předvádí více méně svůj standard. Jullie Estelle si pro sebe ovšem uchvátila nejlepší bitku se dvěma lesbickými vražedkyněmi. Girl power! (29.04.2019)

„Ráda bych si povídala dál, ale…pojďme se zabít.“ Příslib nástupce Zátahů mě lákal, tím spíš, když v něm měli hrát hned 4 „zátahoví“ protagonisté Taslim, Uwais, Lee a Estelle (pro poslední jmenovanou mám navíc od jejích „tanečků“ s kladivy ukrutnou slabost). Jenže Tjahjanto přece jen není Evans a člověk vnímá, že jde o něco slabší verzi výše zmíněných Zátahů. To ovšem nemění nic na tom, že jde pořád o brutální, hodně „tomatovou“ zábavu, která má i sem tam dobrý (jak jinak než krvavý) nápad, a také pár postav, co mají styl. Pokud jsou navíc filmy podobného typu nasáklé čistě testosteronem, v tomhle snímku mají možná ne až tak velké, ale o to zajímavější zastoupení ženské (anti)hrdinky, z nichž některé jsou ještě větší „badass“ než jejich mužští protějšci (a upřímně, nejlepší bitka z celého filmu není ta přepálená, závěrečná chlapská, ale právě hlavní „holčičí“, a ten, kdo k ní vymýšlel choreografii, si zaslouží potlesk). A pokud se přenesete i přes ty malinko haprující motivace postav, můžete se docela dobře pobavit. Za mě to budou ještě slabší 4*. (10.04.2022)

Timo Tjahjanto poprvé bez svého bratra a natočil další akční zlatou perlu, která definitivně vykouzlí úsměv na tváři a jako náhrada za zrušený Raid 3 to funguje bezvadně. Je třeba podotknout, že Timo se proslavil především hororem Macabre ( pořád jeden z nejbrutálnějších exploitationů vůbec), takže primární housle hraje především Gore a násilí, kterého je zde požehnaně a velmi se mi líbí jeho přístup k žánru, protože on jako jeden z mála posouvá hranice, ukazuje věci, které jsou Tabu a neštití se absolutně ničeho a to mne fascinuje, protože Američané tiše mohou závidět. Herecky je film prvotřídní, sejde se zde známá herecká sestava, trochu jsem si však musel zvyknout na to, že Iko Uwais je záporná postava, ale Joe Taslim má naštěstí charismatu až až, ale překvapivě nejvíce září Julie Estelle, která okamžitě potřebuje vlastní sólovku. Akce téměř nesešlápne z plynu je to jeden ultra brutální masakr, kde se všichni řežou vším, co je po ruce, lámou se končetiny na všechny možné způsoby a využívá se vícero bojových stylů. Tjahjanto se vyloženě vyžívá v smrtelných likvidacích a já šílím společně s ním. Největší highlight je definitivně Julie Estelle proti dvoum lesbičkám a myslím, že lepší female fight tu ještě nebyl a taky samozřejmě celé finále, které si bere to nejlepší z Berandalu a Joe Taslim proti Uwaisovi jakožto souboj bratrů byl docela emotivní a choreografii se samozřejmě nedá nic vytknout. Abych jen nechválil, mouchy se zde samozřejmě najdou. Vizuál mi příjde průměrnější, občas jsem měl pocit, že postavy přežívají nemožné a trošku mě mrzelo, že se zde neukázal nový akční objev, ale to jsou pro mne irelevantní drobnosti, které mi zážitek nezkazili. Kdo rád sebevědomé akční nekompromisní a brutální filmy bude spokojen. Kdo zaspal dobu při Segalovi, Lundgrenovi a Van Dammovi bude nejspíš brblat. Tady fanoušek akce pod 3* jít nemůže. Už se těším na May the Devil Take You a doufám, že v příštích letech mě Mo Brothers bude uspokojovat nadále, protože tolik šikovných tvůrců v současnosti není.90% (20.10.2018)