Ill Manors

I když jsou komentáře přesvědčivé, tak se na to nemusíte dívat pane Verbale, pokud to není šálek vašeho čaje. Filmy z prostředí ulice mě vždy zajímaly a přitahovaly, stejně i to, co se tam děje. Ben Drew aka Plan B si moje hodnocení plně zaslouží, tenhle smutný, drsný a velice emotivní film naprosto plní svojí roli, ke které byl stvořen, varuje a ukazuje, co se kolem nás děje, tam kam se ani vkročit neodvažujeme - na ulici. (18.07.2013)

V Ill Manors rozhodně nikdo nechce být za poseru, na jejich značně zmenšeném životním prostoru je to to nejdůležitější pravidlo, umožňující přežití, ovšem jeho délka bývá v návodu popsána tím nejdrobnějším písmem, které nikdo nečte a jen u zlomku místní populace se ve vyhrocené situaci probudí náznaky skutečné odvahy - žít doopravdický život... a aby to prošlo, nestačí jen chtít, je nutno uspokojit základní potřebu - vědět, že jsem byl milován... Až po venkovsku propojený kousek velkoměsta úděly svých obyvatel, pro mnohé dopředu určený labyrint, který má dva východy - cesta k prvnímu vede přes drogy, sex, prachy, mrtvoly a pochybnou moc, jenže pozor, je to zkratka a život není cíl, ale sama cesta... Drsný kousek s raperským vypravěčem, co se snaží upozornit na důležitost věcí, o kterých si myslíme, že teď nejsou důležité, ale budou, postupem času... - líp bych to neřekla ;-) (01.04.2014)

Nejsu žádnej hip-hoper, ale tady se soundtrack povedl. Hodí se to k té dealerské komunitě plné děvek, vrahů, zlodějů, feťáků a úchylů, ale zároveň bylo zajímavé, že rapem se vysvětloval děj (až jsem nestíhal číst titulky). Holt Ben Drew aka Plan B má v hudbě pro mě plus. A taky Keef Coggins, kterej se do role dealera Kirbyho skvěle hodil a zahrál ho dokonale. Celkově to ale mohlo být v něčem lepší. Neřikám, že bych se na to někdy nepodíval znovu, ale teď na to prostě nemám chuť. Ale OST si asi seženu... Jindy bych možná dal jen 3 hvězdy, ale má to v sobě něco, co mi v tom brání... (23.10.2017)

Pomalejší rozjezd, velmi dobrý děj, výborný závěr... asi takle. Britský gangsterky jsou prostě nepřekonatelný a ačkoliv se jedná o první režijní počin, který Plan B aka Ben Drew spáchal, tak se mu nadmíru vydařil. Ve filmu vidím, že se nemálo insipiroval i Adulthoodem a Kidulthoodem kde sám hrál a na konci Ill manors si také hodí malou cameo roličku. Ve výsledku z toho vzešel velmi solidní nadprůměr, se skvěle vybranými herci, parádními dialogy a naprosto výbornym soundtrackem, kterej jak hudebně tak hlavně lyricky dokresluje celý příběh. (07.12.2012)

Tenhle film ono klasický klišé podává v první polovině ještě tím nešikovněji, že si vybral kluka, kterej všechno dělá fakt jen proto, aby dostal od svejch novejch kámošů trávu. Takže když do toho někdo rapuje o jeho "problémech", je to vyloženě k smíchu. Druhý příběh mi přišel tak nevýpovědní o čemkoliv, prostě jen obyčejná povídka bez sociálního přesahu, že ani nevím, proč to tu bylo, když vypravěč se o přesahy tak úpěnlivě snaží. Tím je z toho ještě větší bordel. A uvažování Drewa by mě fakt zajímalo. Tak strašně se tu svaluje vina na nějaký "systém", že mizí jakákoliv osobní zodpovědnost lidí za svoje chování. Čímž se to vše stává podivným odosobněným konstruktem, kde nějaká reálná špína není vůbec přítomná - protože reálná špína plyne z chování lidí v konkrétních situacích, ne z abstraktního zlého systému, který je tu přes ten zástup hajzlů jediným záporákem. A všichni ostatní jsou jeho oběti. Zapomíná se třeba, že v drogách nejede jen spodina, ale i největší boháči - není to věc primárně sociálního postavení ani majetku, ale především osobního slabošství (nebo osobního rozhodnutí - podle toho, jak to berete). Samozřejmě je to složitější, ale právě o to jde - dvouhodinovej film si může dovolit to rozebrat, podívat se na to z víc než jednoho úhlu pohledu a přemýšlet o tom - ne svůj primitivní závěr vyblít před diváka se vším patosem, co to jen jde. Ill Manors se uzavírá do krabice, zobrazuje výlučně pár zvolených postav (a občas u toho zarapuje o někom jinym, kdo měl krutý dětství - očividně každý britský pouliční feťák má několik mrtvých a několik alkoholických rodičů) žijících podle jednoho kódu, a tváří se, že nic jiného neexistuje a není teda cesty ven - ale to je lež. Není z toho cesta ven pro čtrnáctiletýho fakana, kterej nemá problém jít kvůli dávce trávy zmlátit kámoše, protože ten do toho světa patří a zaslouží si ho. A tvářit se, že neměl na výběr, je prostě pokrytectví a šílená zkratka. Není to žádná generační výpověď - je to pokus o omluvu chyb části jedné generace svalováním viny a na nějakou "prozřetelnost" nebo "systém" - v prvním příběhu vyvoláváním lítosti vůči někomu, kdo si ji nezaslouží, a v druhém výběrem někoho tak ultimátně politováníhodného, že tím mizí kontakt s realitou. (04.05.2014)