Dvanásť rozhnevaných mužov

Jeden z nejvěrnějších remaků. William Friedkin natočil v podstatě stejný film, jako byl originál, jen s jinými herci a s pár drobnými změnami (porotci tmavé pleti, současnost). Děj snímku se originální verze drží jako klíště a i dialogy jsou vesměs stejné. Je to jako na divadle, kdy jeden večer hraje v dané hře jedna herecká parta a další večer se vystřídá s jinou. A právě co se týká herecké sestavy, tak ta včerejší (tím myslím tu z originálu) vítězí. Pokud jde o děj a atmosféru, tak to jsou si oba filmy prakticky rovni, ale verze z roku 1957 má herecké obsazení i výkony jednoznačně lepší (největší botou této verze je Edward James Olmos, ten vypadá jako stoprocentní Mexikánec, emigranta z východní Evropy jsem mu nevěřil ani na vteřinu). Tím nechci říct, že by zdejší herecké obsazení bylo špatné, to ne, ale na originál prostě nikdo z nich nestačil, a proto má tento film o hvězdičku méně. (02.08.2009)

Vůbec to není špatný film, ale není mi jasné, proč byl vůbec natočen, když už ho skvělým způsobem natočil Sidney Lumet. Že by snad bylo třeba aktualizovat, být politicky korektní a přidat do poroty černochy...pardon, Afroameričany? Kdo ví. Podle mě bylo tento film zbytečné točit. Ale aspoň že nevznikl nějaký paskvil jako v případě Psycha. (29.09.2007)

Kdo měl to hrozné štěstí vidět staršího bratříčka, tak se zcela jistě nevyhne srovnávání. Propastný rozdíl lze postřehnout snad pouze v hereckém obsazení a výkonech. Nechci nijak snižovat zdejší výkony, které byly taky fantastické, ale s partou kolem Fondy se to přeci jen rovnat nemůže. Dialogy jsou opět bravůrně napsané. Byl by docela průser kdyby nebyly, jelikož kromě nich film pranic nenabízí. Já si na nedostatek emocí nemohu stěžovat. Já se dojmout zase tak snadno nenechám, ale tohle je prostě tak krásný a lidský příběh, že mi srdíčko hodně poskakovalo. Rozhodně remake, který se za sebe nemusí stydět a ukrývat se někde v rohu. Pokud si však někdy v budoucnu budu chtít zážitek zopakovat, a to rozhodně budu, tak sáhnu po starší verzi. (13.08.2014)

Tenhle remake má jednu slabinu - nijak se neliší od svého 40 let starého předchůdce. Snad byl použit i totožný scénář se stejnými dialogy, přibyly barvy, jiné herecké obsazení, obsahující také afroameričany... jinak nulový přínos pro kinematografii - nic není výrazně lepší ani horší oproti původní verzi, zkrátka mi ten film přijde dobře udělaný, leč naprosto zbytečný. 75% (31.07.2009)

Klasická verze má super filmovou černobílou kameru, lidi hodně vstávají ze židle a tvoří různé zajímavé kompozice stojících a sedících postav, sem tam je tu dokonce nějaká prolínačka a člověk má pořád pocit, že je na co se dívat, i přesto že se děj odehrává v jedné místnosti. Klasická verze má ale docela slabý závěr, číslo 3 je v závěrečném monologu naštvaný, pak roztrhne fotku a je smutný a je konec filmu. ____ Tahle verze má naopak nudnou televizní kameru, film působí strašně lacině. Na druhou stranu má ale mnohem katarznější konec, protože se podařilo závěrečný monolog čísla 3 jednak lépe napsat, ale také lépe zahrát. Pokud jde o to jak je monolog napsaný, je mnohem polopatičtější, takže je z něho mnohem líp vidět že se číslo 3 vidí v oběti a že v obviněném vidí svého syna (- I can feel the knife going in... /// - He's not your boy... He's somebody else... Let him live. ). Někdo by řekl, že je to dělaní z diváků idioty, já bych tomu říkal spíš dobrá dramaturgie. Číslo 3 je v závěrečném monologu také lépe zahraný. Zatímco v klasické verzi je celý monolog čístě naštvaný, v téhle verze je v tom naštvání celou dobu přimíchán smutek, respektive číslo 3 během monologu vícekrát přepíná z naštvání do smutku, což dělá konec mnohem smutnější a také katarznější. (02.03.2020)