Život je pes

Hugo Haas rozhodně nepatří mezi plejádu herců, ze kterých se mi pravidelně topoří mých dvacet anakondích čísel. Tato jeho two man show mě bohužel nikterak nenadchla a ani se nehláškuje tolik, kolik bývá Fričovým dobrým zvykem. V rámci humoru se drží film opravdu hodně při zemi. Tedy minimálně z mého vysoce odborného pohledu. Naopak v mnoha pasážích působí film takřka až hororovým dojmem. Noční můrou všech rozumných mužů je svatba. Zkuste si potom představit hned dvojitou svatbu v jeden den, brrrr. Závěr filmu byl tedy tradičně fajn. Bohužel většina stopáže je zbytečně rozvleklá, nevtipná a příliš nezajímavá. Pochvaluji si Adinu Mandlovou, které to v tomto filmu nesmírně sluší. Člověk by kvůli ní snad i své zapřísáhlé puritánství na 45 minut odložil stranou. Lepší hvězda. (03.07.2019)

Znovu a jinak. Setkání Friče s prostořekým Haasem lze obecně považovat za jeden z nejšťastnějších okamžiků v historii československého filmu, také proto, že umělecké renomé obou mužů nabývalo na intenzitě právě ve třicátých letech. Oba už patřili k zavedeným značkám – Frič úspěšně zápolil s neukázněným Burianem a Haas se mezitím zabydlel v masce postarších, hartusivých strejců, kam jej katapultoval Poláčkův Načeradec. Ale jak známo, změna je život. Crazy komedie byl žánr v Československu tehdy de facto neznámý a možná také díky velké dávce dravosti doslova vybízel k rychlému útoku. Frič v ní mmj. dokázal náležitě uplatnit i prvky (záměny a rychlé převleky), jež měly základ ve francouzské frašce, tzv. vaudevillu, a Haasovi bylo umožněno stvořit na plátně fantastickou dvojroli sympatického smolaře a usedlého hudebního vzdělance tak, že v některých okamžicích nebylo jasné, zda se skutečně stále jedná o tutéž postavu. Hugo Haas pak přes nesouhlas a protesty majitele Moldaviafilmu do hlavní ženské role prosadil Adinu Mandlovou, tehdy třiadvacetiletou začínající herečku, která se po prvních filmových nezdarech objevila ve zcela jiné formě. Hvězdnou sestavu tohoto veskrze autorského snímku doplňuje ještě Haasův starší bratr Pavel, nadaný hudební skladatel, jehož jazzové melodie přímo rozžívají genius loci prvorepublikových časů. Život je pes bezesporu náleží k prvním úspěšným vlaštovkám zlatého věku české komedie, je dílem stále svěžím a moderním, které suverénně obstojí i dnes, po více než osmdesáti letech. Máte rád vážnou hudbu? – Tedy, specielně vážnou. – A chodíte rád na koncerty? – Přímo šíleně. – Jé, to tedy budeme chodit spolu! – Dobře mi tak. (03.10.2008)

Úžasně vtipná a nadčasová komedie s geniálním Hugo Haasem. Jeden z mých nejmilejších prvorepublikových filmů. Ten nikdy nezestárne. Navíc ta Adina se svojí blond hřívou! Sice herectví né nijak extra dokonalé ale v žádném filmu jí to tak neslušelo. Ta by svým vzhledem z fleku strčila do kapsy i současné americké herečky. Příběh je to sice prosťounký ale to už je u prvorepublikových filmů běžné, důležité je, jak to je natočené. (13.03.2012)

Jedna z nejvtipnějších prvorepublikových komedií, spolupráce Haas-Frič se dařila. Haas je opět nádherně sebeironický. Všimněte si, že v dosti Haasových filmech padne zmínka o jeho nosu. Nejlepší je ve chvílích, kdy střídá masky synovce a strýce, mimochodem dva typy, které hrával většinou samostatně. Adina Mandlová začíná nesměle startovat k výšinám, tentokrát ovšem ještě pouze coby "herecký břečťan Huga Haase". Ve společných scénách to mezi nimi celkem příjemně jiskří. "Jé my dnes máme vašeho strýčka k obědu." - "Tak, no to si pochutnáte." Není co dodat. (22.07.2003)

Začínám se obávat toho, že nebudu zrovna velkou fanynkou našich klasických černo-bílých filmů, což mě mrzí, protože se jedná o naši nejhezčí éru filmu podle mě, ale je možné, že mi jen do oka nepadl zrovna tenhle film. Musím ale vyzdvihnout výkon Huga Haase, byl to originální nápad a řekla bych i docela těžký, neustále se převlékat a hrát dvě osoby na jednou, oblíbila jsem si scénu při inventuře. (12.03.2017)