Jasmínine slzy

Sklaplo mi, zatrnulo a pořádně zamrazilo! Asi bych se měl Woodymu Allenovi omluvit za svůj výrok o tom, že jeho filmy byly v osmdesátkách úžasné, v devadesátkách inspirující, ale nyní jsou oficiálně trapné. Blue Jasmine je všechno, jen ne trapná nebo zbytečná položka v Allenově filmografii, která nevznikla čistě proto, aby dostála režisérovu obsedantnímu závazku co rok to film. (18.01.2014)

Mít Jasmíniny slzy trochu dramatičtější, resp. tragičtější konec, dávám bez váhání 5*. Čekal jsem na něj a nedočkal se. Co však mohu vyzdvihnout, jsou herecké výkony (zejména Cate Blanchett), pochopitelně též scénář a Woodyho režii, ale také soundtrack. Pro mě jeden z těch nejlepších filmů od Allena. (21.01.2014)

další potrhlá AlleNovinka, v níž se rukopis autora nezapře... dechberoucí výkon galadriel posouvá pojem herectví do zcela nových rovin a trochu zastiňuje ostatní, byť dobré (až na Baldwina) herce... jeden z nejlepších režisérových počinů tak spočívá především ve výběru hlavní protagonistky, jelikož příběh toho moc nového nepřináší a v rukou průměrného režiséra by z něho vylezlo nejpíš jen předvídatelné klišé... 90% (26.08.2013)

Nejlepší Allen za poslední roky... Filmu škodí vlastně jen jedna věc - když na něj člověk kouká jako na další z režisérových parodií a karikatur povrchního maloměšťáctví a snobismu. Jenže tenhle film je mnohem spíš tragédií o lžích a nekonečné přetvářce, tragédií postavy, která nedokáže být sama sebou, ani když je sama sebou. Funkční zrcadlová struktura, v níž na začátek umisťuje Allen samomluvu (zdánlivě) komickou a na konec samomluvu jednoznačně tragickou, dobře reflektuje cestu, jakou musí divák s odtažitou, nepříjemnou a nesympatickou protagonistkou najít. Jasmine se těžko směje / vysmívá, těžko se k ní zaujímá jednoznačný postoj a těžko se soudí, jakou roli má ve výpovědi konkrétně hrát - je to sebe-parodie, ironický úsměšek na adresu povrchnosti, vážný charakter...? Protagonistka je stejně nezařaditelná jako chameleonský a v každém detailu brilantní výkon Cate Blanchett, která zahrála bezesporu svou životní roli na hranici obětování vzhledu (v některých scénách jí vlastně nejde ani poznat). A zahořklý starý muž Allen odvíjí jízlivou anti-pohádku o rozpadajícím se životě tak důsledně a nemilosrdně, že jsem se musel po skončení filmu několik hodin sbírat. Je dobré vědět, že to Woody pořád umí. A že dovede na stará kolena vyrobit risk evokující Coenovic Serious Mana (a nejen proto, že tu zase pobíhá Michael Stuhlbarg). Temné, sardonické, brilantní, jedno z překvapení roku. (30.07.2013)

Woody Allen se řadí k mým nejméně oblíbeným režisérům. K čertu s nějakýma zásluhama. Jeho filmy už tak často velmi těžko přežívám a s Jasmíninými slzami jsem zřejmě trefil jackpot. Pro takhle otravný snímek by měla vzniknout zvláštní kategorie. Hlavní postava je přímo nesnesitelná a jediné co mě naplňovalo radostí byl fakt že s každou další minutou jsem stále blíže vysněnému cíli. Neprozradím žádný šok že děj je od ničeho k ničemu a celé to skončí s Blanchett na lavičce čekající kdo si k ní přisedne další. 3x fuj a ještě jednou fuj. 0% (28.02.2018)